Protož bude li dary bráti, totižto pokušením ďábelským utlačen, má z kóže vyvlečen býti, to jest ze všech hříchóv skrze pravé pokání a čistú zpověd. A kuože, totižto pamět hřiechóv s hořkostí, má na tom místě přibita býti, na němžto má seděti, to jest v svém svědomí, aby vždy přemítal na své mysli a více se toho nedopustil. Tak Buoh daj. Amen.
O vítězovi
Některaký císař bieše, jenž ustavil za zákon, aby každému vítězovi z boje nebo z kolby anebo z turnaje dána byla troje čest a trój zámutek. První čest, že lid městský vyšel proti němu s písněmi veselými i s velikú radostí. Druhá, že všichni vězňové, jenž byli svázáni, byli rozvázáni a jeho následovali. Třetí, že vítěz oblečen sa v novú sukni zlatohlavovú, seděl na voze, jehož táhli čtyři koni překrásní, i veden byl do sieni městské, totiž na rathauz. Ale proto, aby příliš nepýchal v této trojí cti, trój zámutek ten den musil trpěti. První zámutek byl, posazen s ním z lehkého řádu otrhaný, aby skrze jeho každému dali rozuměti, že kterakkoli z lehkého byl řádu, že by mohl k také cti přijíti, ač by toho svú šlechetností mohl zaslúžiti. Druhý zámutek byl, že sluha jeho jej políčkoval, aby skrze tu čest příliš nepýchal, a pravě jemu: „Znaj se sám a neroď pýchati! Vzhlédni a pomni, že si smrtedlný člověk.“ Třetí zámutek byl, že každý ten den, zlý i dobrý, chudý i bohatý, mohl řéci jemu, cos chtěl, jemu se posmívaje, porúhaje nebo haněje [jej]text doplněný editorem[12]doplněno podle rkp. GestaB, GestaU.
Z té řeči tento rozum jest:
Najmilejší! Císař tento jest Otec nebeský, ale vítěz z boje přišlý jest Pán náš Ježíš Kristus, jenž svítězil nad ďáblem. Také v den Květné neděle troje čest se jemu stala: Najprvé, že lid proti němu vyšel s větvím palmovým i s rúchem. A dietky zpíváchu: „Spas ny na výsosti, synu Davidóv!“ Druhá čest, že všichni vězňové, totižto Židé i jiní hříšní, hříchy těžkými svázaní, jeho následováchu, vidúce divy, kteréž mezi nimi činíše. Třetí čest jest byla, že oblečen v sukni ovčí. Ta sukně byla jest tělesenství jeho, spojené s božstvím, jehož tiehníchu čtyří koni bílí, totižto čtyří evanjelisty, jenž o jeho božství i člověčenství mluvili sú i psali. Proti těm třem počtem troje příkořizna zámutkem stala
