přistupuje a je svou jedovatostí raňuje. Nebo všeliký jed má tu zvláštnost v sobě, že nejvíc k srdci patří a více se k němu táhne než k jiným oudům. Chceme-liž tehdy před timto našim nepřítelem, totiž povětřím, hrdly svými bezpečni býti, musíme ty dvě cesty tak opatřiti a pilnost míti, aby se nemohlo zvolně do nás vlouditi a k srdci přikročiti, což timto způsobem opatříme.
I. O větru obzvláštním
Nejprvé za užitečnú věc býti uznávám, kdo může pokoj svůj od země vyvýšený, čistý a ode všech smradářův a smradův vzdálený míti, zvláště aby vokna k půlnoci, aneb na vejchod slunce byly, že by vždy času jasného po vyjití slunce mohl vokna odvírati, aby ono mohlo paprsky své do pokoje vpouštěti a jej vyčišťovati aneb vítr půlnoční provívati. Neb ten vítr přirození lidskému jest nejzdravější, jakož Avicena vypisuje, a po dvou hodinách mají se zase zavříti a k večerou, když by chladněji bylo, opět zase povodevříti. Než o poledni a v noci, též když mračno, mha aneb déšť, buďto když vítr polední (jenž nejnezdravější jest) sem věje, nikdy nemáš oken votvírati, ani ho do pokoje pouštěti. Západní vítr není tak škodný jako ten, zvláště když by k tomu byl jasný den.
{II.}textový orientátor Druhé, za potřebnú věc býti soudím, aby v pokojích tvých povětří jedovaté čistil a je náležitými věcmi, buďto kouřením, kropením aneb stláním některých bylin a kvítí, napravoval. K vyčištění povětří nic lepšího nevím , jako aby vzal horkú cihlu a na tu kladl šátek v růžovém aneb v dobrém vínném octu smočený. Nebo zkušení to ukazuje, že ta cihla všicek jed k sobě přitahuje a pokoj čistí, aniž by také k tomu zlá byla kamna sedmihradská, v kterých se vnitř v světnici topí, protože oheň všecky páry i dejchání k sobě táhne. Jiní pelynkú aneb jalovcovými větvičkami kouří a zakouříc potom vokna otvírají a pokoje čistí.
