mysliti a řka: „Toto poselstvie přědivné jest, nikda neslýchané a vyniká nade všě smysly i nade všě rozumy sahá, že ten, ješto v cherubínové opatrnosti přěhrozen jest, v serafínovém horúciem milování zřiedlnosti a ve všěch anjelských mocí přirození ijedniem rozumem neobklíčen jest, ten u přěpokornéj dievcě živótku přiebytek sobě jedná i pósobí. Kak to móž býti, by tak neobklíčená moc, jiežto veš svět smysly obklíčiti nemóže, by sě ta mohla tak u maléj schráně jejie svatého života schrániti?“ V niž dobu anjel tak mysléše, promluvi k němu hospodin a řka: „Co mysle, zamucuješ sě, zdali s nezdal prvého ote mne poselstvie u Zachařě? Čemu sě divíš, ó, Gabrieli, zdali nejsi prvé poslán k Sachařovi, aby jemu narozenie jeho syna Jana zvěstoval, jehožto s, ež tobě neuvěřil brzo, mluvenie moci zbavil? Zda sě to nedokonalo, co bylo v tvém poselství jemu slíbeno? Však s to dobřě věděl, ež ten starec a bezdětkyně jeho Alžběta vláštním darem ote mne v své starosti nad vešken běh přirozený slovutný plod syna přijeli. I čiliť mi ješče nesnadno učiniti, a já vše stvořil slovem? Proč sobě to tak nesnadně myslíš?“ Slyšmy, co je k tomu anjel otpověděl: „To vědě, hospodine, jenž uzdraviti nedostatky přirozené móžeš i nemocné utrpenie a mdlého života údy v své navrátiti síly, bezdětinstva starost ku přirozenému plodu navrátiti. To jest tvého svatého božstvie mocí snadno učiniti, jakožto svědčie ony tři bezdětkyně, Sára, Anna a Rebeka, ješto sú byly bezdětkyně, potom jsú tvú svatú milostí k plodu navráceny. Ale dievcě poroditi bez muského dopuštěnie vyniká nade všě práva přirozeného běhu. Kakož tehdy dóstojnéj dievcě zvěstovati budu tvé v jejiem svatém životu počětie? Ano tebe všeho světa schrány obklíčiti nemohú, kakž tě pak schrání život dievčí? I čili ona snésti moci bude o sobě oheň horúcí tvého přěslavného božstvie?“ K tomu otpovědě hospodin: „Gabrieli, jakež si viděl Mojžiešóv keř na púšti, jenž ohněm