hořě neshořal, takež ta má zvolená děvicě mým v její svatý život vstúpením ižádným činem nebude v životě uražena. Jdiž tehda, Gabrieli, a tej dievcě nebeskú přědivnú novinu nebeskéj rady dones. Nalezneš ji, anať u malém domku bydlí, avšakž již v nebeských sieniech kraluje i vévodí. Tehdy dávaji jí mého milého, jediného syna, aby byla tomu matkú, jemužto jsem já otec. Dievkú ji vizi, matkú ji čini, jméno jiej dávaji Porodnice. Avšak proto ostane v čistotě jejie čisté děvojstvo, a tak bude bez muského poznánie matkú tomu, jemužto jsem já božským činem otec, všemu světu k pomoci. Juž nebude nazvána Eva matkú všěch na světě přěbývajících, ale juž tejto dievcě chvála bude dávána z toho, co sě dobrého bude na nebi i na zemi dieti.“

Tehda anjel to poselstvie ot svaté Trojice přijem, k nebeskéj dievcě modlitebnému pokojíku sě přiblíživ, k niej přistúpiv a přěd ní s velikú ctí ukázanie nebeské jiej prořekl a řka: „Zdráva milosti plná.“ Tu praví svatý Ambrož, ež anjel k niej vstúpiv, nenalezl jiej v uliciech, nenalezl jiej na světskéj věci hlédajíce, ne na tržišči s lidmi o ješitných věcech mluviece, jakžto nynějšieho světa mnohé panny činie, ale v skrytém pokojíku nalezl ji, ana sě bohu modlí prosiec, aby bóh seslal na svět syna svého jediného, dávno slíbeného. A jakžto svatý Jeroným v jedněch starých knihách nalezl, a v tu hodinu Maria čstieše svatého Izaiáše proročstvie. Tu ješto sě píše: „Aj toť dievka počne i porodí syna, jemuž jmě bude Emanuel, točíž bóh s námi.“ To přěčetši i poče mysliti a v svém srdci žádajíci, vzdychajíci a tak v sobě mluvieci: „É, bych já věděla, která to bude tak svatá i dóstojná dievka, z niežto sě má naroditi všemu světu slíbený Spasitel, kak bych já jiej ráda slúžila, abych sě jejiej sčastnéj tváři nahlédala.“

A když ona tak mysléše, v tu hodinu anjel k niej vstúpil a nalezl ji, ana slziec, klečieci k zemi ničieše, bohu sě modléci. Tu jiej řekl: „Zdráva milosti plná, bóh s tebú, požehnaná ty