němu promluvi a řkúc: „Synu milý, kaké mé zdravie býti móže, ano ty mé všecko zdravie, již sě ote mne dálíš. Již sem to jistě znamenala i slyšala, žeť jest o tobě lest skladena v Jeruzalemě, neb tobě Židé nenávist mají, tvé milosrdenstvie v nemilost obracují.“ Tehda Ježíš k svéj matcě propovědě a řka: „Juž vidíš, matko milá, juž sě o mně Písmo koná, jakžto David mým duchem prořekl: Darmo sú mě nenáviděli.“ To matka jeho uslyševši, k jeho nohám plačíci padla. V tu dobu svatá Maří Magdaléna a svatý Jan s jinými apoštoly přistúpivše, Matku boží s země zdvihše, s jejím synem k večeři vedechu, ano oba nic biešta nejědla. Po tej smutnéj večeři, jakžto staří mistři píší, bohu Otci chválu vzdachu, v súkromie sě spolu bráchu, vše větší stranu noci tej zvedešta u milostivém promluvení. An ji božsky těši, vida, ano ji smutek trápí, a tak řka: „Matko, kak sě velmi mútíš, v skořém časě mě slavně v utěšení uzříš.“

V úterý

Po tej noci nazajtřie v úterý Ježíš sě do Jeruzalema vrátil. Tu sě k němu veliký zbor mistróv sebral, s ním sě o hlubokosti hádajíce, tiežíc i otpoviedajíce, naň potupně volajíc, jeho velikú múdrost znamenajíc, vidúc, jenž proti němu nic neumějí, jedno nekázanú řěčí vytazují. Tu jim onu řěč pověděl, jižto píše svaté Čtenie, že otec hospodář pozval do své vinnicě rozličných dělníkóv v rozličné hodině, některých ráno, některých v třetí, v šestú, v devátú hodinu, jimžto všěm jednu otplatu dal, tak posledním jako prvním. Tu také ono psanie ve Čtení pověděné o těch, ješto biechu na svatbu zváni, i nepřišli, rozličně sě omluvili. Jeden řekl: „Ves jsem kúpil.“ Druhý řekl: „Oženil sem sě.“ Třetí řekl: „Kúpil sem voly.“ Když jim ta podobenstvie rozlíči, chtiec jeho v řěči popásti, otázanie učinichu a řkúc: „Jest li podobno dan dávati ciesařovi?“