Odpovědě jim Ježíš: „Dajte ciesařovi, cožť jest ciesařovo, a cožť jest božie, bohu.“ Tu také jiní otázachu a řkúc: „Jedna žena sedm mužóv měla, tiežeme, kterého z nich žena bude v den súdný?“ Ježíš k tomu otpovědě: „Tam manželstvie třěba nebude, jedno věčná čistota u bozě.“ Tu jeho také mistr židovský otáza a řka: „Které jest najvětší přikázanie božie u Písmě?“ K tomu Ježíš otpovědě a řka: „Miluj svého hospodina ze všeho srdcě a svého bližnieho jako sám sě.“ To sě v úterý dálo. Rozličně tu mistry zahanbiv, takto k nim promluvi: „Juž mé viec tváři neuzříte“. To tak Ježíš rozuměti dal, že po umučení viec jeho neuzříte, jeliž v den súdný, když příde v svém blahoslavenství. Jemužto oni neurozuměli. Aj nikterý jeho pozvati nesměl.

Tu jda do Betanie, svým apoštolóm propovědě a řka: „Toto město i s chrámem bude rozrušeno.“ A to sě vše potom stalo skrzě ty mocné ciesařě Tita a Vespesiána. Když Ježíš do Betanie u večer přijide, jeho matka proti němu vynide, přituli jeho milostivě. Potom s ní sedl k večeři, tu viece slzy jeho matka než krmi jedla, a nic jiného nečinieše, než vždy jemu v oči hledieše. Na tej večeři Ježíš k apoštolóm neskrytě promluvil, kak má na smrt prodán i prorazen býti. Ó, přěhořká tvá, milá matko, večeřě, tak hroznú novinu slyševši! Tu praví svatý Anzelm: „By bylo Matcě boží toho věděti, jenžto měl jejie syna proraditi, na zemi byla by padla a řkúc: Smiluj sě nade mnú, nebožičkú, nad sirú, milý Judáši, žádáš li ote mne kakých peněz, chci ráda mýma rukama po všě mé dni dělati a tobě vešken nájem dáti.“ Proto jiej Syn boží toho zjěviti nechtěl, aby sě jí to nerušilo, což bylo všemu světu na spasenie o jeho umučení psáno. Ale ozřěv sě na ni toho večera, těmito slovy jie potěši a řka: „Matko milá, zajtřější […]text doplněný editorem“