nerovné bylo, aniž jsem já hodna toho, abych tvou manželkou byla. Svědek mi jest Pán Buoh, že pokudž jsem za tebou u tvého dvoru byla, ne za paní, ale za dívku jsem se vždy počítala. A z tvého velikého dobrodiní i tudíž ze cti, kterouž jsem pro tebe měla, Pánu Bohu a Tvé Milosti z toho velice děkuji. Hotova jsem k svému chudému otci zase se navrátiti, poněvádž se Tvé Milosti tak líbí. A kdež jsem zrostla, tuť také bohdá umru. Té nové, mladé, urozené, kterúž Tvé Milosti nesou, panně dobrovolně manželstva postupuji. Dajž jí Pán Buoh všemohoucí, aby šťastně přijela, abyšte spolu děti měli, ‹začátek komentované pasážekteříž by›konec komentované pasáže hodní dědicové byli. Pane milý, zpomenula jsem, že jsem své chudé hadry před chalupou otce mého svlékla, když jsem se v tvé drahé rúcho oblekla, aniž jsem měla Vaší Milosti co jiného věnovati nežli víru a chudobu. A teď roucho, kteréž od Tvé Milosti mám, toběť je ostavuji. Prsten, kterýžs jsi mi dal, i jiné klénoty v pokoji tvém jsou. Jediné, muoj milý Pane, Tvéť Milosti pokorně za to prosím, aby mi aspoň za mé panenství, kteréž jsem k tobě přinesla, jedinú košili dal, aby to břicho, kteréž jest tvé ‹začátek komentované pasážeděti nosilo›konec komentované pasáže, tak hanebně před lidmi nebylo obnaženo. Nebo hadry me jsou u otce mého, a tak jda zase k němu ‹začátek komentované pasáženeměla bých›konec komentované pasáže se več obléci.“ Tehdy markrabě vidouc tak velikou trpělivost a pokoru své milé Kryzeldy i nemohl se déle od pláče zdržeti. Jedva to slovo („Mějž sobě.“) promluvil i odšel od ní pryč.

Tehdy ta šlechetná pani Kryzelda svlékši se ‹začátek komentované pasážepřede všemi›konec komentované pasáže na paláci z roucha drahého i zuostala v jediné košili. I šla tak bosýma nohama do chaloupky otce svého. A šlo za ní mnoho poctivých paní srdečně plačíce nad jejím neštěstím a naříkajíce.

Tehdy uzřev ji otec její i řekl: „Však jsem se toho vždycky až do této chvíle obával a protož jsem tyto tvé strhané šáty vždycky choval až dosavád.“ A tak ta poctivá pani Kryzelda oblékši se v své první strhané šátky i posluhovala jako i prvé ve vší pokoře otci svému nedadouci žádného zámutku