[116r]číslo strany rukopisuskrzě poslušenstvie. A také ani právě pokorný ani dobřě skrocený ani právě s bratří u míru a v jednotě ani v klášteřě dlúho bude moci býti, když vuole vlastnie nepřěmuož.
A pak potom mají ten zákon i tu řeholu, že držie poslušenstvie tak veliké, že bez svého probošta věděnie neb odpuščenie nižádný nesměl ani na přirozenú potřěbu. A tak všecko kázanie, což jim jich opat přikázal, to vše míle, jako by od samoho boha bylo přikázáno, učiniechu. Že někdy bylo tak velmi nesnadné přikázanie, avšak s pravú a s náboženstvím vší myslí i mocí naplniti a svrchovati usilováchu.
A tak sediece v svých ložniciech a dělajíce něco a pamatujíce svaté Písmo, ukládáchu spolu své úsilé. A když které znamenie uslyšiechu, ješto veléchu na modlitby neb na některé dielo, tu jeden po druhém z svých ložnic běžiechu. Tehdy ten, ješto psáše, když znamenie uslyšieše, počatého slova nesmějieše dokonati, ale inhed na tom miestě, jakž brzo toho uslyšal znamenie zvuk, inhed sě vzchopieše a toho jest nepomeškal, co by mohl to počaté slovo dokonati.
A to smy také do nich viděli dobrý skutek mezi vším ustavením, že nižádný ani své škříně ani nic svého nesmějieše mieti, ani kto kterého slova smějieše řéci, by měl co svého vlastnieho.
A když jeden bratr, jenž svuoj týden v kuchyni jiesti děláše, tehdy probošt jda i uzřě tři zrna sočovičná ležiece na zemi, ješto tomu bratru biešta vypadly skrzě rucě, perúc. K tomu opat tak vecě i poradi, že toho bratra odsúdichu
