[116v]číslo strany rukopisujako zhúbci posvátného sbožie a kostel jemu zapověděchu. Jemužto ta vina nemohla jinak odpušťena býti, než aby zěvným pokáním byla shlazena.
Znal sem bratří jinú, v jichžto témdni když sě jim drev nedosta, že nemějiechu při čem sobě krmic svařiti, a dřieve než jich dobudiechu, musiechu tak studenú polévku chudomačku[en]chudomačku] chudomatku jiesti. A bieše to všěm libo a milo trpěti. A kdyžto bieše opat tak kázal učiniti, aby vždy drev dobudúce i činili obyčějný pokrm bratří, tu jim takú robotu učini, neb v těch miestech ižádného dřievie nenie, než ješto ovoce nese. Tehdy po polích počěchu choditi ti bratřie, až i na ty pustiny, ješto sú okolo mořě Mrtvého, jidechu. Tož tu nalezechu sukovíčko a trníce tenké, ješto vietr i sěm i tam roznesl. To sebravše i svařichu bratří krmici a dokonachu svú službu dobrovólú. A s takú věrú to ukazováchu, že sú často omluvu mohli[467]původně zapsáno moli, „l“ přepsáno na „h“, „i“ na „l“ a dopsáno koncové „y“ mieti, že sú drev neměli, i opatovo přikázanie přěrušiti. Avšak sú toho pro užitek a pro[eo]pro] pr odplatu věčnú svého úsilé učinili.
Také mi sě zdá potřěbie v těchto kněhách připomanúti svatého Jana, jenž jest přěbýval podlé Licho toho města, ješto jest v Tebajdě. A ten jest mnoho budúcie věci prorokoval. A to jest obdržal skrzě své poslušné a dobré skutky. I byl sě jest tak prohlásil po všem světu, že jest byl vzácen mnohým králóm skrzě své zaslúženie. Neb když jest v najposlednie vlasti Tebajdy přěbýval, Teodozius ciesař nesměl jest dřieve s silnými nepřátely[468]původně zapsáno neprately, „z“ nadepsáno
