[118r]číslo strany rukopisutbáše o jeho protivenství, což jemu činichu, ale viece sě radováše své pokořě. Jehožto ústavnú mysl opat uzřěv a chtě jeho viece zkusiti, uzřěv jednoho dne mládencě, plačíce, i vecě jemu jako hněvajě sě, aby vezma syna i uvrhl jej u vodu. Tu on, jak by jemu sám buoh přikázal, inhed, jakž moha najspieš, svého syna uchopiv, běžě s ním k břěhu a chtě ho u vodu uvrci. A to by byl inhed učinil, takú jest měl žádost své viery i poslušenstvie, by byl opat neposlal bratří, aby střěhli na břězě, aby mládencě otjěli u vodu vrženie. Aj, když jej bieše otec uvrhl, tu oni jej vychopichu a jeho otci účinka nedachu dokonati.
Jehožto viera i poslušenstvie i náboženstvie tak byla bohu vzácna, že božím příkladem zkúšen byl. I bylo jest tak starci zěveno, že týž skutek jest naplnil jako Abraham patriarcha. A když po malém času snide ten opat s tohoto světa, tehdy tohoto otcě Mucie pro jeho poslušenstvie na svém miestě téj bratří ostavi.
Jeden bratr bieše syn jednoho hrabie. Ten jistý ostav svého otcě a mateře i jide do kláštera. A když opat chtě jeho zkusiti, i přikáza jemu, aby desět košuov, ano jemu toho nic nenie potřěba, prodati vezmúc. A tak jemu přikáza, zda[470]původně zapsáno Za, „d“ nadepsáno by jě chtěl jeden kúpiti, aby jich všěch jednomu neprodával. A to proto, aby jedno tiem déle v tom úsilí pracoval. Tu on to vše učini velmi míle. Všicku hanbu pro buoh strpěv a s mysli spustiv, vzem na pleci
