[111r]číslo strany rukopisuneb již bieše chlupy obrostl po všem těle. A kolikrát koli jeho nábožní mužie navštieviti chtiechu, na běh sě oddadieše po púšti neb po húšti a nechtě sě dáti viděti ižádnému člověku. Než jedinému sě dal viděti, jenž jest to obdržal svým zaslúžením. Jemužto jest odpověděl, když ho jest tázal. Tu on ho tázal, proč by sě lidí liknoval. On vecě: Kohož lidé navštěvují, toho světí andělé navštěvovati nebudú. A protož ti, ješto tu okolo přěbýváchu, mějiechu za to, že jeho andělé často navštěvováchu.
Poviem vám dva veliká a k vieřě nepodobná divy, ješto sem viděl. Když jeden odpověděv sě tohoto světa, i jide do kláštera a prosě, aby jej přijěli, opat jemu počě rozpačně mluviti a řka: Nášť jest zákon velmi ukrutný, aniž ho budeš moci strpěti! A protož jdi do toho kláštera, ješto snadnějie budeš moci strpěti. A toho sě nepokúšěj, ješto nemuožeš snésti. Ale on sě tú hrózú nic nerozpači, ale viece počě slibovati a řka: By mi opat v uoheň kázal, já bych neodpověděl. Tu jej opat přijě, a nic sě nerozmysliv. Chtě jeho zkusiti i káza mu do peci do horké, v niežto chléb chtiechu péci. Tu on nic nepomeškav, do peci vleze prostřěd ohně. A ten oheň pro udatnú vieru jeho inhed uhase a rozděli sě od ňeho, jako oněm trém[ek]trém] tremu dietkám židovským oheň jest u vrúcie peci uhasl. A tak mniechu, by již uhořal, ano jako by jeho rosa studená pokropila, i vynide z té peci. A protož vězte, kakť jest poslušenstvie přěd bohem vzácno. A když ten jistý toho dne, kteréhož přišel,
