[117r]číslo strany rukopisuu boj jíti, leč jeho svatý Jan dřieve modlitvú a řěčí potvrdil a posílil. Jehožto modlitbě a řěči úfajě, jako by mu samiem bohem bylo pověděno, i svítězil jest vždy v zúfalých bojích nad svými protivnými nepřátely.
Zajisté tento svatý Jan z svého mladého věku až do pravých mužských let jednomu starci slúžil, doniž ten stařec živ byl. A s takú pokorú jeho sě přidržal, až sě ten stařec vždy divil jeho poslušenství. Jehožto toho dobrého skutka poslušenstvie chtě sě zjistiti, z pravé li viery to činí, čili z sprostností své, mnoho jemu přieliš nesnadného rozkazováše. Ale tohoť já ne všeho vypravím. Tu vzem dřěvo stařec s nátona, to, ješto již bieše k uohni připraveno, i vteče jej přěd ním v zemi. A jemu káza vodu dvakrát za den nositi, aby suché dřěvo zaléval. Jehožto přikázanie svatý Jan by velmi poslušen beze všie rozpači i počě to plniti na všaký den, za dvě míli vodu nesa, bez přěstánie jě sě zalévati. A to čini do roka, nepřěstávajě pro nižádnú pótku a nechtě zameškati přikázanie. A když jeho snaženstvie pilné stařec uznamena, an s srdečnú žádostí jeho kázanie plní, jako by od samoho boha jemu bylo kázáno, a slitovav sě jeho snažného úsilé ustavičného, šed k té suché holi i vecě: Synu, Jene, přijalo li se jest to dřěvo, či nic? On vecě: Otče, neviem. Tu stařec jako zkúšějě, přijalo li sě je i vykopa tu huol přěd ním a vrh jí daleko i vecě jemu, aby viece nezaléval.
A když sě již jeho poslušenstvie bylo prohlásilo po všěch klášteřiech,
