dva šiliňky peněz? A uznamenav stařec myšlenie jeho, vecě: Schovaj! A všed do pelešě ten bratr, počě mysliti a řka: Dobřě li mi řekl stařec, či zle! I jide opět k ňemu a prosě jeho a řka: Pro buoh, otče, pověz mi pravdu, nebť pro ta dva šiliňky peněz přěkážie mi myšlenie. I vecě jemu stařec a řka: Neboť sem viděl tvú mysl, chtiece jě mieti, protoť sem řekl, schovaj! Neboť nám nenie dobro chovati viece, nežli tělu jest potřěba. Tvá naděje jest dva šiliňky, ale ažť by sě přihodilo, že by jě ztratil, a zdali buoh nemá nad {nad}meziřádkový přípisek soudobou rukou námi péčě, že by nás neobmyslil? A protož měj u bozě naději, neboť jemu jest péčě {nad}meziřádkový přípisek soudobou rukou námi, když mu úfámy.
Mnich jeden, nemajě nic jiného nežli jediné kniehy, na nichžto bieše psáno svaté Čtenie. A prodav jě i rozda to mezi chudé. A majě na paměti to slovo, ješto vecě Ježíš: Prodaj to, což máš, a rozdaj chudým!
Opata Agatona prosieše jeden bohatý člověk a bohobojný, aby vzal od ňeho peniezě a učinil z nich, což by chtěl. Ale Agaton jich nechtě přijieti a řka: Nenie mi jich potřěbie, nebo po úsilí svú rukú sem živ. A když jě ústavně veléše jemu vzieti a řka: Ale chudým jě rozdělíš! On vecě: Dvojí bych hanbu měl, přijma, ano mi jich nepotřěba, a cizím sbožím nic jiného než chlúba jest světská.
Pak opat Pavel vecě: Mnich, kterýž chce které sbožie mieti v své peleši kromě toho, bez ňehožto nemuož živ býti, často jej z pelešě vynutká, a tak jej diábel přělstí. Ale tento svět Pavel přěs puost, to jest za čtyřidcěti dní,
