Lépeť jest bylo mieti to na paměti, kterak si směla tak daleko po moři plúti, nežli mých skutkuov neduostojných ohlášenie zvěděti I čilis nevěděla, že si žena a vámť neslušie nikam vyjíti? Čili proto, aby sě chlubila, domuov přijědúci, žes viděla Arsenia? Aneb inhed bude moře neveliko příchozím ženám! Tu ona odpovědě a řkúc: Nebude liť božie vuole k tomu, nižádné ženě nebude lzě sěm přijíti. Ale proši tebe, aby za mě boha prosil a mě měl na paměti. Já boha prosím, aby tě z mé paměti zahladil. To ona uslyšěvši, inhed jěde do města. A smutkem počě býti nemocna. A když k nie arcibiskup přijide, i otáza jie, co by sě jie stalo, ona jemu to povědě, ješto jie najposléze o paměti byl řekl, vypravi. A proto, vecě, musím umřieti. Tu ji biskup počě těšiti a řka: A zdas toho nevěděla, že si žena? A protož skrzě ženskú tvář diábel obluzuje lidi, a protožť jest řekl, aby tvuoj obličěj jemu byl z paměti. Ale za tvúť duši boha prosí. Tiem sě utěšivši i navráti sě k zdraví svému.
Vecě Mojžieš opat: Když ciesař chce dobyti svých nepřátel v kterém městě, najprv jim musí obrániti vodu i pokrm. A tak hladem a núzí jě připudí, že sě jemu musie poddati. Takež žádost tělesnú postem, hladem přěmůžeš. A tak nebudú moci mieti nepřietelé proti duši. Ba, by byl kto tak silen jako lev, a jakž břicho plní, upadne v jámu a moc jeho všěcka zhyne.
