tu jest v drahém rúšě chodil mimo všě jiné, takež potom na púšti v chudobě přěbývajě, nade všě mnichy najhoršie šaty na sobě nosieše.
Pak opat Daniel o ňem pravieše, že jest svatý Arsenius pravil bratří jako o jiném, ale to, což jest samomu dáno viděti. I vecě: Sedieše jeden svatý stařec v své peleši, tehdy hlas k ňemu přijide a řka: Vyndi ven a ukážiť lidská diela. Vstav i jide ven. Tehdy jeho vede i ukáza jemu múřenína velmi črného, an sěká drva. A již bieše veliké břieme nakladl i chtieše zdvihnúti, i nemóže. A opět šed, počě viece sěkati i přikládati na to břiemě, jehož dřieve nemohl zdvihnúti. Pak jemu opět ukáza jiného člověka, an stojí nad jezerem, vody nabierajě, a naléváše v sudec, a s druhé strany ven tečieše dierú. Opět jej vede a řka: Poď za mnú a ukážiť opět jiné. I uzřě jako chrám nebo duom veliký a k tomu dva sediec na koních a nesúce po velikém břěmeni. A ta chtiešta oba pojednú do vrát, ale pro ta břěmena nemožéšta, ješto za sebú mějiešta. A nechtieše jeden druhému přěhověti i vadiešta sě. I vyloži to viděnie a řka: Ti, ješto sú to dřievie nesli, to sú mnišie, ješto nesú jho, točíš utrpenie svaté, ale mají na srdci pýchu a chlípu, nechtiece sě jeden druhému ponížiti. A ješto nechtie následovati tichosti a u ponížení cěsty našeho boha Jezukrista, jenž on praví a řka: Patřěte mne, jenžť sem já tichý a pokorný, a naleznete pokoj dušiem svým. A protož ti
