Ó, lstivý a veliký nepřieteli spravedlnosti! I kaké máš tovařistvo s sborem mnichovým? Ó, Macharí, i zda toho nevieš, že bez nás nižádný mnichový stav nemuož býti? Ale poď a uzříš našě diela. Tu svatý Macharius vecě: Ó, nešlechetný črte, buoh mě tebe zbav! A obrátiv sě na modlitby i počě boha prositi, aby jemu ráčil ukázati, jest li to pravda, čímž sě jest diábel chlubil. I jide tam, kdež bratřie na modlitbách biechu. I jě sě opět boha prositi, aby jemu zěvil pravdu. I uzřě, ano po všem kostele jako dietky múřenínové črní jako uhlé i sěm i tam běhají jako přěletují. A běhajíc, tak všěcky bratří obluzováchu. A k kterémuž přistúpí jeden, dvěma prstoma oči zavřieše a ten inhed usnieše. A kterémuž prst v usta včiniechu, ten inhed zieváše. A když po žalmu na modlitbu sě dadiechu, tu přědběhnúc přěd ně, přěd každého, an na modlitvách klečí, v ženské tváři sě obracováchu. A přěd druhými jako by co nesli nebo dielo některé dělali. A což koli diábli obludú činiechu, též ti bratřie na mysli mějiechu, na modlitbách súce. A od některých bratří, když to činiechu, biechu mocí odpuzeni a s hanbú odtovad pryč diechu a nesmějiechu přěd nimi ostati. A některému na šíji neb na chřebtě hrajiechu. To když vidě Macharius, i žěli sě jemu velmi a unořiv slez i vecě: Rač vzezřieti, hospodine, na to, ať by sě rozprchli tito zlí diábli a utekli přěd tvým obličějem, aneboť jsme obludy diábelské naplňeni. A po modlitbách, chtě sě toho ujistiti a pravdu zvěděti, počě, odveda každého oblášť, tázati, přěd kterýmž v kteréť