Odpovědě jemu stařec a řka: U proročství jest psáno: Lva tepiech a nedvěda často potupovách. A to sě tak rozomie, že hněv od sebe odpudiech a smilstvo, v úsilí těžcě dělajě, přěmáhách s boží pomocí.
Dokonává sě o smilství, ješto diábel vzbuzuje. Počíná sě o příkladiech pokorných a o tichosti svatých otcuov.
Na púšti, ješto sluove Siche, praviechu světí otci, že byl jeden mnich ostaružný. A ten bieše sluha svých hospod. A na každé léto chodieše s púště do Aleksandřie, tu, kdežto bydléchu jeho paní. A přinášieše jim jich úročec, jakožto mají obyčěj služebníci přinositi svým hospodám. A ti jistí hospody jeho, majíc bázn boží v sobě, vyběhniechu proti ňemu a pozdravujíc jeho a prosiece jeho, aby za ně orodoval přěd hospodinem. Tu ten jistý stařec, vezma vody v medenici, nepomeškajě, k jich nohám sě chýlil a chtě umývati a svú službu svým dědicóm ukázati. Ale oni nechtiechu povoliti, aby jich nohy umyl, a řkúce: Nečiň nám smutka v našem srdci, otče svatý! Tu on jim odpovědě a řka: Jáz sem sluha váš a vás jest všemohúcí buoh mé hospody ustavil. A z toho bohu děkuji, že ste mi odpustili bohu slúžiti, stvořiteli nebě i země, v svém domku. A protož sem vám přinesl úročec s mé nápravy. A ti jistí jeho páni nechtiechu vzieti od ňeho úročcě. Tehdy ten stařec jim vecě: Nechcete li vzieti úročcě, takť sem to rozjednal, žeť sě nevráci na vaši púšť, ale zde jsa i buduť vám slúžiti. Uslyšěvše to od ňeho i vzěchu úročec, aby sě ten stařec nesmútil, ale aby sě vrátil do své pelešě na púšť a tam přěbýval. Tu ty hospody, vezmúc úročec od starcě, inhed chudým rozdělichu. A pak bratřie počěchu jeho tázati, toho
