čistého srdcě.
A když chtieše jedné velmi nesnadné pohádky jist býti, sedm dní a sedm nocí nábožně sta na modlitvách bez přěstánie, až jemu hospodin i zěvi té pohádky smysl z rozum. Tento opět svatý Teodorus když přijide jednú prostřěd noci k mé peleši a chtě zvěděti, co bych já činil, nový pústenník, snábdě velmi pilně. A když já, již skonav své nešpornie hodiny nebo pěnie, pojěd a pokrmiv svého těla i ležech na rohožcě, tu on vzdech s pravého srdcě i vecě, zavolav mne a řka: „É, Jěne, co jich jest, ješto o bozě mluvie, a ty si nesličným činem oblúzen!“ A takž mě vzbudiv i připravi mě, že já viec bych bedlivějí na božie službě.
A pak když přijidechom z palestinských klášteruov do ejipského města, jenžto sluove Diultus, tu nadjidechom veliký zástup mnichuov. Jeden zástup, jenžto bieše najvyšší, to jest byl těch pústenníkuov, jenž slovú anachoriti, točíš neučení. Ti jistí najprvé sě v klášteřiech naučivše zákonu, bojijíce protiv diáblu velmi snažně i jidechu na púšť přěbývat. A ty jisté svaté mužě nalezli smy přěbývajíce u Nila, té rajské řěky. A s druhé strany moře leží na témž ostrově. A tu přěbýváchu, ještož tu nižádný jiný člověk nemuož přěbývati, neb sě nemuož nic uroditi na tom piesku a pro veliké horko. A k těm s velmi velikú žádostí chvátajíce diechom. A tu sě jich velikému úsilí podivichom, přišedše, neb jest u nich voda tak drahá, žež jie jako vína chovají. Neb ji za tři míle musie nositi k své potřěbě
