kdyžto sě scháziechu do kostela, tož některého pútníka nalezna i vedieše jej s sebú do pelešě a tuž s ním tepruv spolu pojědieše.
Opět smy jiného starcě viděli, Macheta tak řečeného, jemuž hospodin byl dal ten dar, že kdyžto jest seděl s bratří a mluviece přěs noc a přěs den z svatého Písma, tu sě jest nikdy nezdřiemal, ale, jakž kto počal zpravovati družcě aneb kterú řěč nepodobnú mluviti, inhed sě vzdřémáše.
A také když mu biechu jednú listy od uotcě a od mateře a od mnohých přátel poslány z té vlasti, jenž sluove Pontus, a vzem jich drahný svazek, dlúho jě pichlav mezi rukama i vecě: Otče, mněť myšlenie bude, čtúce ty listy, jížto mě snad připudie k radosti daremné neb k smutku neužitečnému. Ó, co mi dní zatratie ti, jenž sú mi jě poslali. Od úmysla mého a od božie chvály mě odvrátie. A tak rozkládajě na své mysli, netoliko jich neotevřě nižádného, ale ani rozváza toho svazka ani jich jmen tbajě, těch, jenž mu jě byli poslali, ani jich samiech na paměti majě, ale vždy bohu chválu vzdávajě bez přěstánie. A takž ten svazek listuov, jakž bieše přijal, tak svázán v uoheň uvrže a řka: Jděte v uoheň, abyšte uhořěly spolu s tiem myšlením té vlasti, abyšte mne nepokúšěly vrátiti k tomu, od ňehož sem sě utekl.
Také smy viděli opata Teodora velmi svatého a najvyšším uměním od boha obdařeného, a netoliko v tomto stavu, ale i v známosti Písma, jížto jest měl, a netoliko z učenie, jakožto z svého
