takež bolest a nemoc a smutek duši očiščuje. A když jemu tu radu dokona, vzem požehnaného olejě i pomaza jeho. A když jeho pomaza, tehdy mnoho nečistého z úst vyvráti a inhed by uzdraven.
Poděkovav svatému Janu, k svým tovařiškóm do hostinnicě sě vráti. A potom nám kázal pokojík v hostinnici učiniti. A káza nám sebe svú obyčějnú krmicí posilniti. A sám svého pokrma nic netbáše, ale o nás velikú péči měl. Neb z velikého utrpenie ten obyčěj mějieše, že jedinkú za den chleba pojědl, a to {ještě}marginální přípisek mladší rukou skrovně, že řiedko syt býváše. A pro to přielišné utrpenie churavý živuotek mějieše a vlásky na hlavě i na bradě skvetlé mějieše, neb přěs devaddesát let věku vstář bieše. A nic pečitého ani vařeného nejědl než chleba s vodú. A když my od stola vstachom, nám přěd sě jíti káza, odkud bychom byli, neb poč bychom přišli, velmi pilně {nás}meziřádkový přípisek mladší rukou otáza. Odpověděchom jemu, že jsmy z Jeruzalémských vlastí. I slýchali smy mnoho o tvých cnostech i o pokořě i o tvéj svatosti, a proto smy sěm přišli a putovali, abychom vzěli užitek našim dušiem. Neb jest pevnějie dobré činy okem viděti, než u pověstech po lidech slyšěti. Neb tvrze u paměti leží, což oko opatří, než to, což ucho uslyší po lidech. Tehdy svatý Jan ochotným obličějem ulyz sě, nám vecě: Těch dobrých činuov, najmilejšie dietky, jichžto sě do mne domníte, jáť jich do sebe nevědě. Sem člověk v těle chvorý a nejsem duostojen takých daruov. A pakli by co toho do mne bylo, jakož mníte, i zdali toho {ne}meziřádkový přípisek mladší rukou viece v skutciech prorokových i v apoštolských nevidíte? Protoť sě veď apoštolská ména v kosteléch zvěstují, nebť sě jich skutky lidé polepšijí. I neslušieť sě již po púšťech mnoho túlati, ale doma jsúce i přidržěti sě skutkuov apoštolských a vší silú jich následovati. A proto mně jest divno domněnie vaše i vašeho trudu i těžkých cěst zpodjěnie, že, hledajíce své dušě spasenie, nenechali ste navštievenie dalekých vlastí, ale má lenost a nekyprost nutí mě k tomu, že sě řiedko vyvalím z domu svého. Avšakž vy sě něco dobrého na mně domníte, jímžto sobě chcete svědomie polepšiti. A toť vám z božie milosti přijde, ne proto, že se mnú mluvíte. Dobrýmiť sě činy chlubiti neslušie, ktož jě do sebe má, ale pána Jezukrista
