a chtiece opatřiti, pojidechom dále bezmál od břěha za tři míle i uzřěchom bržec u piesku. A toho bržcě střěcha bieše pokryta dobřě mocnými prokolemi, jako bárky přikrývají. A bieše velmi nízký a nebieše nic pro búři ani pro přieval tvrdě přikryt. Neb jest nikdy neslýcháno, by šel déšť v těch krajinách. Ale protože, když maličko vietr pověne, věčší tu strach jest než na moři. Tu sě nižádná sěmena nemohú uroditi ani které obilé, neb sě větrem piesek i sěm i tam věje. A odtovad nedaleko jedna krajinka bieše málo lepšie. Tu rostieše býlé, ješto jest ovciem užitečné jiesti, a nic jiného. I tož řiedcě roste. A ti lidé, ješto tudy bydlé, ničímž jiným než mlékem sú živi, a bohatější, ti mají málo chleba jěčného. A toť mají svú žeň, že ve třidcěti dnech vsějíc i sežnú, tak brzo dospievá. A tu nic pro jiné nepřěbývají lidé než proto, že nikomuž úroka neplatie. A zajisté ta poslednie krajina, Cyrenorum tak řečená, leží a duotčí té púště, ješto jest mezi Ejiptem a mezi tú vlastí, jenž sluove Afrika. A tú púští Kato, utiekajě přěd císařem, vedl své vojsko.
Tu když přijidechom do toho brluožka, ješto sem dřieve řekl, nalezechom v ňem starcě v kožíšku, an žrnovci mele. Tu on nám da milé vítanie a my jemu poděkovachom míle. A tu jemu vypravichom, kterak ny moře vyvrhlo k břěhu. A také nám přěkážělo bahno, že smy inhed zasě nemohli. A také jest ten obyčěj křěsťanský, aby zvěděli, kde křěstěné přěbývají. Tehdy on s pláčem pade k našim nohám a pocělovav nás i pozva nás na modlitvy. A potom prostřěv nám zvieřěcie blánicě i učini nám dosti bohatý oběd. I káza nám siesti.
