[272v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcea já vskřiesím jej v poslední den. J6,56 Tělo mé zajisté právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj. J6,57 Kto jie tělo mé a pie mú krev, ve mně přebývá a já v něm. J6,58 Jakož mě jest poslal živý otec, a já živ sem pro otce, a ktož jie mě, i on živ bude pro mě. J6,59 Tentoť jest chléb, jenžť jest s nebe sstúpil. Ne jakožto otcové vaši jedli sú mannu, a zemřeli sú. Kto jie tento chléb, živ bude na věky.“
J6,60 To jest mluvil v Kafarnaum, uče v škole. J6,61 Protož mnozí uslyševše z učedlníkóv jeho, řekli sú: „Tvrdá jest tato řeč, a kto ji móž slyšeti?“ J6,62 A věda Ježíš sám v sobě, že by reptali[170]reptali] + de hoc lat., nemá var. učedlníci jeho, řekl jest jim: „To vás pohoršuje? J6,63 Když tehdy uzříte syna člověka vstupujíce, kdež jest dřieve byl? J6,64 Duch jest, jenž obživuje, tělo neprospievá ničehož. Slova, kteráž já sem mluvil vám, duch a život sú. J6,65 Ale sú někteří z vás, jenž nevěřie.“ Nebo vědieše od počátka Ježíš, kto by byli věřící[171]věřící] non credentes lat., credentes var. a kto ho měl zraditi. J6,66 I povědě: „Proto řekl sem vám, že žádný nemóž přijíti ke mně, nebude li jemu dáno od otce mého.“ J6,67 Proto mnozí z učedlníkóv jeho postúpichu za sě a již s ním nechodiechu. J6,68 Tehdy vece Ježíš ke dvanádsti: „Zdali i vy chcete odjíti?“ J6,69 Protož vecě[172]vecě] Respondit lat. jemu[173]jemu] + Simon lat. Petr: „Pane, k komu pójdem? Slova věčného života máš J6,70 a my věříme[174]věříme] credidimus lat., credimus var. a poznali sme, že ty si[175]si] + Christus lat., nemá var. syn boží.“ J6,71 Odpovědě jim Ježíš: „Však sem já vás dvanádste vyvolil, a jeden z vás diábel jest.“ J6,72 Ale to pravieše o Jidášovi Šimona Škariota, nebo ten mějieše ho zraditi, když bieše jeden ze dvanádsti.
Kapitola VII.
J7,1 Potom[176]Potom] + autem lat., nemá var. chodieše Ježíš do Galilee, nebo nechtieše do Židovstva choditi, že [b]označení sloupcehledáchu ho Židé zabiti. J7,2 A bieše blízko den sváteční, slavný[177]sváteční, slavný] festus lat. židovský stanovišť. J7,3 I vecěchu k němu bratřie jeho: „Vyjdi odsud a jdi do Židovstva, ať i učedlníci tvoji vidie skutky tvé, kteréž činíš. J7,4 Žádný zajisté tajně nic nečiní, a hledá sám na jevu býti. Ač to činíš, zjev sě samého světu.“ J7,5 Neb ani bratřie jeho věřiechu v něho. J7,6 Protož vece[178]vece] Dicit lat. jim Ježíš: „Čas mój ještě jest nepřišel, ale čas váš vždycky jest hotov. J7,7 Nemóž vás nenáviděti svět, ale mneť nenávidí, neb já svědectvie vydávám o něm, že skutkové jeho zlí sú. J7,8 Vstupte vy k tomu dni slavnému, [ale jáť nevzejdu ke dni slavnému tomuto]text doplněný editorem[179]ale jáť nevzejdu ke dni slavnému tomuto] ego autem non ascendo ad diem festum istum lat. (homoiot.), neb čas mój ještě se jest nenaplnil.“ J7,9 To když povědě, osta sám v Galilei.
J7,10 A když vstúpichu bratřie jeho, tehdy i on vstúpil ke dni svátečniemu, ne zjevně, ale jako tajně. J7,11 Tehdy Židé hledáchu ho v den sváteční a praviechu: „Kde jest ten?“ J7,12 I bieše reptánie o něm mnohé v zástupě, neb někteří praviechu, že dobrý jest, a jiní praviechu: „Nic, ale svodíť zástupy.“ J7,13 Avšak žádný nemluvieše zjevně o něm pro hrózu židovskú.
J7,14 A když již den slavný napoly bieše, vstúpi Ježíš do chrámu a učieše. J7,15 I diviechu sě Židé řkúce: „Kterak tento písmo umie, a neučiv se?“ J7,16 Odpovědě jim Ježíš a vece: „Mé učenie nenie mé, ale toho, jenž mě jest poslal. J7,17 Bude li kto vóli jeho chtieti činiti, pozná z učenie, jest li z boha, čili já sám od sebe mluvím. J7,18 Kto sám od sebe mluví, chvály své[180]své] propriam lat., suam var. hledá. Ale ktož hledá[181]hledá] hledi rkp. chvály toho, jenž ho jest poslal, ten spravedlivý jest a nespravedlivost v něm nenie. J7,19 Však Mojžieš dal jest vám zákon, a žádný z vás nečiní zákonu. J7,20 Co mne hledáte zabiti?“
