[86r]číslo strany rukopisu[činiti]text doplněný editorem[16]doplněno podle Holinky, protože je moc přikazuje, ten by také Bohem pohrdal, potupuje jeho přikázaní, ovšem takový ztratil by svědomí dobré, Bohu se na tom protivě. Protož ač moc takové hodné věci[17]„hodné věci“ opsáno písařem omylem podruhé přikazuje, člověk je věrný naplní[ax]naplní] naplnie, i Bohu se líbí[ay]líbí] libie.

Ač tu má rozumíno býti, že což dobrého k spravedlnosti a k pokoji[az]pokoji] kpokogi ty obecné moci, jenž kromě zákona jsú, přikazují, ne tak zároveň ty spravedlnosti s Bohem přikazují. Ale knížata pro svój užitek pudie lidi nemúdré, aby spravedlnosti drželi, nečiníce křivdy jiným, ale Buoh proto, že jest sám pravý a miluje pravdu a přikazuje poctivost člověku všelikú, pravdu velikú i malú. Protož který a kterak daleký úmysl mají knížata v přikazování té svrchní spravedlnosti od úmysla božího? Však věc rovná jest v tom, což dotýče křivdy bližního. Jakož rozhněvá knieže, čině křivdu bližnímu, takéž i Boha rozhněvá na též křivdě, ač tuto jinak, a onde jinak. Protož zruše přikázaní v takové věci knížete, zruší také i zboží. A naplně tu spravedlnost, kterú kníže přikazuje, má ji najprvé k úmyslu božímu a pro jeho přikázaní naplniti, [86v]číslo strany rukopisua tak svědomí dobré zachová a přízen od knieže obdrží. A že zvláště velí jim apoštol, aby pro hněv těch mocí pohanských v hodném poslúchali, aby se na víře nepohoršili, když by jim odpírali v poslušenství mníce, že ta víra křesťanská jest jako šibalství, ješto nechce poddáno býti. A tak v malé věci popudil by jich proti sobě, že by na[ba]na] za víru sáhli. Protož apoštolé, ješto sú tak mnoho lidu věrného mezi pohany měli pod mocí pohanskú, napomínají je, aby dobré obcování mezi pohany měli pod mocí pohanskú[18]„napomínají je, aby dobré obcování mezi pohany měli“ opsáno omylem podruhé a králóm jich aby poddáni byli, aby jich nepohoršili zlými příklady a mocí proti sobě nepopudili, aby na víru nesáhli z jich neřádných příčin. Ale když by věrní na zboží těch mocí a uprostřed zlých pohanuov, tehdy by apoštolé těch naučení nedávali věrným lidem. Nebo moci světské s mečem neustavili by nad nimi, poněvadž onen lid Starého zákona postavil jest Buoh svobodný bez pána, sám chtě nad nimi kralovati, by jím sami byli nepohrzeli, ovšem více ten lid, ješto jej vysvobodil krví svú.