[82r]číslo strany rukopisučlověka dokonale v svědomí i ve všem životě jeho, ale moc v těle řídí svět u věcech častných. A tak jest malá věc to, což činí moc, proti tomu, což činí víra, jako kvasnice proti čistému vínu, kteréž kvasnice něco drží ote dna na zemi, ale víno čisté štěpuje se skrze víru, kteréž hospodář píti bude.

Ještě více dím, že ač držím, že apoštolé i jiní světí lidé po nich mnohé mocné lidi mohli sú přijíti u víru Kristovu, tak aby je ustavili skrze naučení v cestě Kristově, ale nikdež u Písmě ani v kázaní[x]kázaní] kazanie, co sem jeho poslúchal, ani jinak od koho zvěděti mohl sem toho, by který lid křesťanský ustavil sobě krále aneb kníže za pána pod věrú Kristovú. Až to najprvé, když Silvester přijal césaře římského u víru, kterýžto ostal u víře se všemi příčinami neb zvláštnostmi, kteréž všeliká moc pohanská drží. A potom víc ta moc římského císařstvie[y]císařstvie] czyſarſtvie pod věrú stála jest a z toho počátku i v jiných zemích moci pod vieru podešly sú. A to jest i nám svědomo, že skrze tu moc světskú všicku sílu antikrist vzal jest u víře Kristově a ta veliká nevěstka, ješto [82v]číslo strany rukopisusedí na římské stolici, všecky své tráveniny rozšířila jest skrze tu moc světskú. Neb když jest ta moc pod vieru přijata, vždy tak cti, zboží a práv pohanských požívajíci, jako jest i prvé u pohanství požívala, tak zase ta moc nadala kněží zbožím, sama falešně pod vieru podešla a kněžie víry zbavila svým zbožím. A by byl Silvester u pravdě césaři víry Kristovy podal, mám za to, než by ji byl od něho přijal právě, že by jeho spíše opak odřel. A když tu sprva tak falešně spolu slily[9]opraveno písařem ze „slyšeli“ sú se moc svěcká s kněžstvem, víc potom kněžstvo tělestné roslo ve zboží[z]zboží] zbozie a ve cti tohoto světa, táhna zboží od moci i od jiné obce, až sú tak již na vrch dorostli[aa]dorostli] doroſtlie. A všecky tráveniny, což jich ďáblu mohlo v srdci[ab]srdci] srci býti, ty sú skrze žehnání a sladké řeči[ac]řeči] rziecie na svět vylili[ad]vylili] vyli. A když jest ta okrášlená kurva svú všicku sílu i plnost vzala od moci světské, tehdy zase, jakož slušie na její nestydkú oplzlost, jala se jest té moci líbati, milovati a přitúleti žehnajíci, pochlebujíci, všecko odpúštějíci a všech svých náboženství účastny činieci, a tak se všemi králi zemskými smilnieci[10]„smilnieci“ opraveno písařem ze „smyšléci“, to škrtnuto, následující „vždycky té moci“ opět škrtnuto, pokúšejíci.