kokot, až třikrát zapříš, by mne neznal.“ I vecě jim: L22,35 „Kdy jsem vás posielal bez pytlíka i bez tobolky i bez obuvi, zdali sě jest vám čeho nedostávalo?“ L22,36 Tehdy oni vecěchu: „Ničehož“. Proto jim povědě: „Ale již, ktož jmá pytlík, přijmi také i tobolku, a ktož nejmá, prodada svú sukni, kup sobě meč. L22,37 Neboť vám pravi, že ješče to, což jest psáno, musí sě vyplniti na mně: A se zlými počten jest. A to, což jest o mně pověděno, dokonánie jmá.“ L22,38 Tehdy oni pověděchu: „Hospodine, toť, dva mecě teď jsta.“ Tehdy on jim povědě: „Dosti jest.“
L22,39 A vyšed ottud, jdieše podlé obyčějě na horu Olivetskú. I jidú za ním jeho učedlníci. L22,40 A když přijide na to miesto, vecě jim: „Modlte sě a nevejdete u pokušenie.“ L22,41 A sám sě ot nich otvráti, jako by lučil kamenem. A položiv koleně, modléše sě L22,42 řka: „Otče, chceš li, přěnes ote mne tuto muku, ale však nebuď má vóle, ale tvá.“ L22,43 I zjevi sě jemu anděl z nebe posilijě jeho. A tu omdlev, déle sě modléše. L22,44 I by jeho pot jako krvavé krópě, běžiece s něho na zemi. L22,45 A když vsta s modlitvy, přijide k svým učedlníkóm, naleze jě, spiece pro smutek. L22,46 I vecě jim: „Čso spíte? Vstaňte a modlte sě a nevejdete u pokušenie.“
L22,47 On to ješče mluvieše, až zástup a ten, ješto slovieše Judáš, jeden ze dvúnádste, napřěd jdieše a přiblíži sě k Ježíšěvi, aby jej políbil. L22,48 Tehdy Ježíš vecě jemu: „Jidáši, políbením syna člověčieho zraziješ?“ L22,49 Pak ti uzřěvše, ješto s ním biechu, čso [sě]text doplněný editorem jmá státi, pověděchu jemu: „Hospodine, budem li sieci mečem?“ L22,50 I udeři jeden z nich na panoši kniežete popového i utě jemu pravé ucho. L22,51 A otpověděv Ježíš, povědě: „Ponechajte až dotudto.“ A když sě dotče jeho ucha, uzdravi jej. L22,52 I povědě Ježíš k těm, ješto biechu k němu přišli, k kniežatuom popovým i prelátuom chrámovým i starostám: „Jako k lotru vyšli jste s meči i s kyji, L22,53 a já jsem na všaký den byl mezi vámi v chrámě, a neztáhali ste rukú na mě. Ale tato jest vašě hodina a moc temností.“ L22,54 Tak skrútivše jeho, vedú do domu kniežěte popového. A Petr jeho následováše zdaleka.
L22,55 I zapálichu oheň na prostřěd sieni i bieše mezi nimi Petr, ješto tu sediechu. L22,56 Jehož když uzřě jedna dievka, sediece na světle, a když jej opatři, povědě: „A tento jest byl s ním.“ L22,57 Tehdy on zapřě jeho řka: „Ó ženo, neznal jsem jeho.“ L22,58 A po maléj chvíli jiný uzřěv jej, povědě: „A ty jsi z nich.“ Tehdy Petr povědě: „Ó člověče, nejsem.“ L22,59 A po chvíli jako jedné hodiny jiný kterýs líčieše řka: „Věru, tento jest byl s ním, nebo jest Galilejský.“ L22,60 I povědě Petr: „Ó člověče, neviem, čso mluvíš.“ A inhed, an ješče mluvieše, zazpieva kokot. L22,61 A obrátiv sě hospodin, vezřě na Petra. I vzpomanu Petr slovo hospodinovo, jakož byl jemu pověděl, že dřieve než kokot zapěje, třikrát mne zapříš. L22,62 A vyšed ven, hořcě plakáše.
L22,63 A ti mužie, ješto jeho držiechu, pošpíléchu jím tepúce jeho. L22,64 A zavázachu jeho tvář i tepiechu jeho po líci a tázáchu jeho řkúce: „Prorokuj nám, Kriste, kto jest, jenž tě tepe?“ L22,65 A jiného mnoho porúhajíce sě mluviechu k němu.
L22,66 A když by den, sebrachu sě starosty z lidu i kniežata popová i mudráci i uvedú jej na svój súd řkúce: „Jsi li ty Kristus, pověz nám.“ L22,67 I vecě jim: „Ač vám povědě, neuvěříte
