Opět kšaftové někdy dějí se s výmienkú, a jestliže výmienka nemožná právóm kšaftovním od smluv byla by uložena, za nepsané {ný kšaft}meziřádkový přípisek mladší rukou jmien buď. Opět bylo li by viece výmienek připsáno v poručenství, jako ač by toto i toto stalo se, spojenie ode všech má zahynuto býti, pakli rozdielně, jako ač toto neb toto učiněno bude, obojiemu povoliti dostiť jest.
Člověk muož i ciziemu poručiti
Opět ti, jichžto nikdy ten, jenž poručenstvie činí, neviděl, mohú za dědice ustanoveni býti, jako ač by kto syny bratrovy pútníky, nevěda by byli, dědice ustavil, nebo nevědomie toho, jenž poručí, neužitečného kšaftovánie nečinie. A muož někto v svém kšaftu viece stupňóv dědicóv učiniti, jako nebude li tohoto dědice, ale onenno buď, a tak dále, dokudž chce ten, jenž poručí, muož ustanoviti. Muož také najnaposlednějšiem miestě ku pomoci i služebníka dědicem ustaviti. Opět jestliže by synové v takovém věku byli, v němž oni sobě kšaftu činiti nemohú, rodičové jim mohú činiti.
Kterými obyčeji kšaft ruší se
Kšaft ruší se nebo nebývá sstálý, když v témž stavu ten, jenž kšaft učinil, moc téhož kšaftu změní. Opět ač by kto kšaft učině potom sobě syna zvolil, kšaft jeho ruší se. Opět poslednějším kšaftem, kterýž vedlé práva jest dokonán, prvnější ruší se, aniž příslušie, ač by kto byl dědicem z toho neb nebyl, neb to se toliko naděje, zdali by některú příčinú mohl býti. Protož chtěl li by kto dědicem býti neb za živnosti toho, jenž poručí, aneb po smrti jeho, dřieve než by došel dědictvie, sšel li by, a nebo výmienka nebyla by, pod kterúž jest dědic ustaven, v těch příhodách otec čelední bez kšaftu umierá, nebo i prvnější kšaft zrušený nehodí se zrušen jsa od potomnieho, i potomnější učiněný též žádné moci neměl jest, poněvadž tiem žádný dědic nebyl.
O poručení svých i cizích věcí
Netoliko věci toho, jenž poručie, neb dědicovy, ale i cizí věc muož poručena býti tak, aby dědic {toho, jenž jemu poručil tu věc}marginální přípisek mladší rukou nucen byl vyplatiti ji a vydati. {Pakli by ji nemohl vyplatiti, ale dlužen jest jemu té věci dáti. Pakli by ta věc taková byla, jížto by směna nebyla, aniž mohla dosáhnuta a splacena býti aneb dobyta, tehda její cena nic nenie, jako ač by kto kostely neb chrámy neb jiné věci, kteréž obecnímu užitku příleží, kšaftoval, poručená věc ižádné stálosti nenie.}marginální přípisek mladší rukou
