přičítá. A příklad klade se na lékaři a súdci a na každém hřemeslníku.
Opět jestliže tajná sú práva vládnúcieho a prosícieho, tehda súzeno býti má k straně vládnúcieho.
O ssazení a volení konšel a rychtáře {mají li privilegia, aby konšely sami od sebe sadili}meziřádkový přípisek mladší rukou
Jestliže by obyvatelé města kterého listem kniežecím byli obdařeni, aby sami od sebe bez otazu kniežecieho rychtáře a přísežné volili a sadili čas určený, tehdá nenie potřebie, aby jich jedenádcte pro ssazenie dvanádctého, ač jest provinil, kniežete tázali.
Ale jiné jest, jestliže by knieže sobě samému tu moc pozuostavil, nebo tak jako volenie, též i ssazovánie jemu příslušie. Ostatek o tom hledaj nahoře o pokutách.
Přísežný nemuož sobě svědčiti
Měšťané z Chotiboře psali sú takto: Některaký sluha žal trávu pána svého, tehdá přišedše dvě krávě jednoho přísežného, počaly sú trávu žráti a lúku tlačiti, tehda řečený sluha zahnal krávy s lúky s bitím. Tehda přísežný, jehož ty krávy biechu, vida řekl jest: „Nebi, neb za škody pánu tvému dosti učiním.“ Sluha pak viece tepa, témuž přísežnému lál jest, {zlé uctění přísežného}marginální přípisek mladší rukou takže sú krávy mřely. Přísežný předřečené věci před námi v jitře všecky osvědčil jest, a zase sluha popieráše, protož žádáme naučenie, zdali sluha v svém právě muož jíti, čili osvědčenie konšela má býti dopuštěno. Na to jest usúzeno, že řečený sluha muož své právo vésti bez odporu osvědčenie přísežného.
O zlé uctění přísežného neb zhanění
Na vaši opatrnost přinuceni sme vznésti tiemto listem, že jeden z našich spolupřísežných chtě osenie a dědiny opatřiti, jel jest po ulici města našeho, tehda jeden s námi spoluměštěnín z vlastnieho {-í-}meziřádkový přípisek mladší rukou domu vyskočiv s braní, s rozmyslem chtěl jej života
