že poněvadž žid vedlé věku, vedlé pohlavie, vedlé rozumu i vedlé dobroty i vedlé mužských skutkóv byl by a muož býti mužem a těmi všemi obyčeji neodpierá jemu, by byl dobrý, miesto dobrého muže, ačkoli nedobrého křesťana, toliko když nenie zlopověstný, žaluje neb odpieraje muož naplniti. Protož že by nebyl věrný, z toho toliko jmien jest, že nenie muž spojený manželstvím, a že jiných svátostí kostelních nemá.
O židech jelikožto k přemožení
Žid v zlodějstvu lapen, když před súdci bieše obžalován z zlodějstva, jiný {druhý}meziřádkový přípisek mladší rukou žid při tom stoje řekl jest řečníku, že by byl větší zloděj, nežli žid, na něhož jest z krádeže žaloval, k kteréhožto řečníka žalobě obyčejem předepsaným předložené žid {obžalovaný}meziřádkový přípisek mladší rukou jest odpověděl popieraje / žádaje, aby při židovských zápisiech byl zachován. Tehda řečník křesťanóv chtě žida přemoci svědectvím křesťanóv přísežných, kteříž sú také na rathúze při tom stáli, i jest otázka, a tak dále. Odpověd: Jestliže před súdem, kdežto žid praví řečníka křesťana zlodějem nazvána býti, bylo jiných viece židóv, jakož jest k vieře podobno, tehda žid křesťany i židy má přemožen býti, pakli by jiných židóv nebylo než on sám, tehda k vynesení konečného rozsudku dobré rozmyšlenie má jmieno býti, neb jest snad právu odpornost, aby přísežní, jenž na súdném miestě sedie, a kdež jest jich úřadu moc najvětšie, kdežto výnosy zprošťující neb odsuzující na stojící před súdem vynášejí, nemohú svědčiti o řečech a o skutciech, jenž od kteréhokoli člověka, kteréhokoli statku byl by, tudiež bývají, nebo tak jestliže by žid téhož rychtáře neb přísežného v skutku súdném života zbavil, odšel by bez pomsty. A ačkoli také v zápisu židovském psalo by se, že žid skrze křesťana a žida měl by přemožen býti, avšak tiem snad knieže nepuojčil jest židóm v obec,
