[92]číslo strany rukopisuani přísežným nižádné krajiny neb vlasti neslušalo psancem býti žádného pána zemského neb vladyky, mohú však, jestliže by kterého z vladyk neb pánuov psancem jměli znamenati, jestliže by jej nalezli neb optali, pánóm poprávcím a tresktatelóm té krajiny zjeviti a pověděti. A ti páni takového konšely oznámeného mají, odvrhúc všicku omluvu, Králově Velebnosti pověděti.

Páni poprávce a tresktatelé všeliké krajiny mají pána všelikterého, kterýž by psancem byl, znamenati za psance, aby spravedlnosti, kteráž všem má býti obecná, kterúž také za časuov našich mieníme ctíti a zachovati, chcem tomu, vždy aby ta spravedlnost byla zachována, aby pro jednu zvláštní osobu od pravé cesty nebylo odchýleno.

Ktož by chtěli městsky se obchoditi, ješto snad pomsty vinu z slitovánie člověčieho v mrzkosti mají, právo své viece vedúce nežli pomstu, z potvrzeného a zachovalého obyčeje královstvie řečeného proti tomu jsú lékařstvie připravena, kteráž ovšem našim věrným, jakož sluší, spravedlivě na popravu mieníce mají býti obecná a nižádnému nesluší jich změniti, za právo činíme, když koli kto, jsa oblúpen, žalobu měsckú, že mu se škoda stala, aby mu to vráceno bylo, což mu pobráno, učiní, to [93]číslo strany rukopisuinhed ve dvú nedělí ode dne, když je oblúpen, pořád čtúc, na úředníky a na sudie zemské vznes, jimžto příslušie, a před nimi osvědč a ohlaš, že řádně toho lúpežníka o ty věci miení pohnati a proti němu časem svým pravdu svú i právo vésti a konati.

Oblúpený, když oznámí a osvědčí před úředníkem, ješto slove sudí, má od toho, jenž menšie komorníky rozdává a póhončie, póhončieho požádati a vzieti, aby pohnal. Ten, když s ním stane, toho, jehož pohnati chce a miení, s žalobú celú neb s znamením té žaloby a ve čtyřech nedělích neb najdál v šesti ve dsky zemské vložiti kaž a zapsat, potom vedlé obyčeje požeň odpuorce a protivníka svého.

Každý póhončí v krajině jemu poručené sám póhon sebú činiti má. Pakli by ten, kterýž pohnán býti má, byl z kraje jiného, tehdy pojma sebú póhončího té krajiny, ktežto ten, ješto pohnán býti má, bydlí, oba spolu póhon učiňta ke dni a hodině uložené neb zapsané.

Póhončie póhony činiti mají osobně, jestliže pohoniece osobně naleznú toho, aby ten, ktož pohnán má býti, k roku zapsanému stál před úředníky. Takémuto N. jemu jeho spravedlnosti odpo[94]číslo strany rukopisuvěděti