odpo[94]číslo strany rukopisuvěděti že má, jinak ten póhončí jeď do domu obydlé těch, ktož pohnáni býti mají, před čeledí, před súsedy. Pakli by snad čeledi nebylo a potřebie bylo, učiňte póhon na trhu zjevně, lid svolajíc města toho, kteréž přísedí tomu, ktož pohnán má býti, v němž on neb služebníci jeho obyčejně na trhu bývají, a jestliže hodno zdáti se bude, rychtáři a dvěma přísežnýma toho města póhon ten oznámie pro příhodu a puotku budúcie.

Když přijde rok a čas póhonu, póhončie neb ti, kteříž póhon učinili, úředníkóm a rozlíčenie řádné učinie, holí v rukú vedlé obyčeje držiece, kteréžto holi úřad póhončí jim poručený znamenávají a ukazují.

Jistec když na roku stane, jakož učiniti má, náměstku komorníkovu a před tiem, ktož miesto súdce sede, a před písařem a před jinými úředníky menšími a žalobu svú sám neb skrze jiného že propovie, ten, ktož jest pohnán, bude li přitom, požádá potazu, pakli nebude chtieti potazu, odpovie sám neb po jiném k těm žalobám, což mu se koli hodné zdáti bude odpověděti. Nebude li pak tiem moci zniknúti a zbýti, tehdy muož tázati na jistci, které léto, který den a v kterém miestě praví, že by mu se ta škoda stala od něho, a muož držeti i tisknúti jistce, aby mu o tom jistém a konečném roku, kdy mu se to stalo, [95]číslo strany rukopisupověděl. Také pohnaný muož potom požádati na tom, ktož miesto komorníka sedí a miesto sudího, tak li jest veliká škoda před nimi jmenována a jim pravena vedlé toho jistého roku, jakož tuto jmenuje. Oni odpovězte pravdu vedlé toho, jakož ve dskách zapsáno i naleznú.

Když se to stane, ani k prozbě pohnaného desk čísti nemají. Neb bude li zapsánie toho, jenž pohoní, nesrovnávati se snad v slově neb v několika s provedenú prve žalobú, z starého obyčeje toto právo béřem: inhed jistec právu svému a při pohorší, kterúžto však při jiným obyčejem a spósobem a v jinú dobu muož bez pochyby opraviti.

Pakli by dsky v žádném slovu s tú žalobú v ruoznici nebyly, tehdy rok k přísaze stranám buď dán. Ten rok když přijde, strany mají před úředníky osobně na tom roce státi v tu chvíli, když v zvon zazvonie ku primě na hradě praském, a když odzvonie, podlé obyčeje buď vydáno stranám, aby vedly a konaly přísahy řádně a právo.

Spuosob neb forma přísahy o lúpeži a krádeži a k věcím tomu podobným za staradávna vieme, že je zachována[z]zachována] zachowa taková: jistec, když vedlé kaply stanú kaplané k tomu zvláště zjednaní, vendi sám osobně anebo ten, kohož miesto sebe zjedná