Jestliže by dědictvie kterého z společníkuov v zbožie pro vinu jím učiněnú spadlo do královy komory, tehdy zároveň rozděléce to všecko zbožie společné, vinného strana do královy komory spadne, ale strana druhá při tovařiši druhém celá a beze všeho úrazu má nechána býti.

Židé, kteřížkoli zde na zbožích vladyčích by seděli, úroka placením do královy komory slušejí plným právem. Pakli by snad kto všetečně proti tomu směli učiniti, jich brániec, ti jakžto protivníci Velebnosti Královské mají káráni býti, a přes to vždy Židé ku plnění těch úrokuov do královy komory jsú zavázáni.

Jestliže by kterému Židu za dluhy které dědictví se dostala, toho prodati ani utratiti žádným obyčejem jemu neslušie bez vuole a odpuštěnie králova zvláštnieho, kteréžto dědictvie potom bez pochybenie do komory našie z vuole královské a právem královstvie i z obyčeje potvrzeného má spadnúti.

Dědictvie, kteráž kto kúpí, jakéhož koli buď řádu, duostojenstvie neb stavu ten, ktož ta kúpí, toho práva i těch svobod neb obtieženie věz že sě má držeti, kterýchž sú sě předci jeho drželi. Neb rozum práv toho žádá, aby každá věc všady [91]číslo strany rukopisušla z svú ctí i s svým břemenem a prací.

Všickni opatové, probošti neb převorové kterýchž koli buď klášteruov, ješto s božie pomocí v království našem jsú mnohá, zbožie a práva, kteráž od předkuov našich králuov českých přejasných, vévod neb také i od jiných osob toho královstvie přijali jsú, a ta práva svědomé jest, že pod panováním královým mají býti držena, ti všichni každému z králuov aspoň jednú v životě a za zdravie každého krále mají okázati svá práva, jakožto z starého obyčeje shledali sme zachováno, a nové listy na potvrzenie a ujištěnie ode všech mají sobě obdržeti. Jestliže by toho neučinili a to opustili, vězte bez pochyby, že zbožie těch za chvíli nebudú jmieti a do královy komory budú zachována, doniž listuov potvrzenie sobě nedobudú a přiznánie i práv svých okázanie neučinie, jakož jest svrchu pověděno.

Poctivá dávnost za právo usúdila obyčej ten, kterýž jest z dávných časuov zachován i potvrzen, o zjevných a hrubých vinách, jimiž by narčeni byli aneb psáni od konšel neb přísežných kterých krajin, ješto by psanci byli, pro něžto potom podlé řádu a práva na smrt měli by odsúzeni býti. Ten běh podlé zachovánie starého vypravujíce, za právo činíme, aby žádným konšelóm