Jestliže by kto po panském přisúzenie kterého zbožie, do našie komory kteréž jest spadlo, hofrychtéřovi neb poslóm ode dvora, kteříž by se v tom zbožie jménem naším uvazovali, úmysl všetečnosti takové vezma, protiviti se chtěl a jim stúpiti nechtěl, tehdy protivník takový má ode všech za zrádci Královy Velebnosti bez pochyby jmien a držán býti. Pakli by prvé, doniž páni neodsúdie, on podlé rokuov stoje uložených ku právu svému, kteréž praví, že má o to zbožie, s naším dvorem se súdě, to učinil by, tehdy ne z protivenstvie, ale z nákladuov toliko má k němu zřieno býti a k tomu má držán býti.
Byli li by kteří hradové neb tvrze na tom zboží, kteréž pravie, že by na nás spadlo, pro kteréhožto hradu neb tvrze chovánie kterak koli náš dvuor náklady by učinil, a potom, když by se to stalo, jiný že by lepší právo k tomu okázal, dvuor náš má těmi náklady hynúti a sám sobě a nižádnému jinému z nich porokovati.
Dědictvie kteréžkoli do královy komory by spadlo, z statku toho dědictvie movitého nechcme by kto bral neb se veň vázal, jediné hofrychtéř náš neb poslové dvoru našeho, kteříž to dědictvie spravovati mají. Pakli by kto co z toho zbožie všetečně směl ukrásti, má věděti, že je urazil královo právo.
[89]číslo strany rukopisuJakož se dopúštie těm, ktož chtie, aby zbožie svá a dědictvie jiným vzdávali a ve dsky kladli řádem zachovalým, též také přejem, aby ta zbožie mohla se na spolek stúpiti s druhým, a toho nikoli nemá bráněno býti, když by pak společníci spolubydléc na těch zbožích, slavnosti a zachovánie řádného, což ke dskám přísluší, neopúštěli, aby ve dsky zemské řádně vloženo bylo, a přijetie neb spolčenie toho zbožie aby se stalo provoláním řádným pod časy, jakož pak to v právích a ustanoveních našich plněji bude pověděno.
Jestliže by ti, kteříž na spolek se sstúpili zbožím, každý obláště bydlel a ztravu i náklad každý obláště svuoj jměl, buďto v rozličných miestech neb na jiných hradích, ne proto rozuměno buď, by to lestný spolek byl neb pokrytý, když by jedné dovésti mohli, bylo li by potřebie toho, přede pány svědky hodnými, že v škodě, v zisku jsú na spolce a jeho požívají i nakládají.
Ktož by pravili, že by zbožím na spolce byli, ač by pak v jednom městě neb v jedné vsi seděli neb v jednom dvoře bydleli, jestli však že by každý z nich zbožie své spravoval a náklady zvláštnie činil, ti mají spieš rozdielní než společníci jmieni a věřeni býti, leč by svědky hodnými plně dovedeno bylo, že spolek jich, ačkoli rozdielně bydlé, jest beze všie lsti i pokrytctvie.