Slavnost předepsanú zachovávajíc, kterúžto z královstvie starého obyčeje a od lidí zvláštních z dávních časuov srozuměli sme zachovávanu býti, strany ty i póhončie k roku položenému státi mají před súdci a každá strana položiti penieze hotové úředníkem, jakož sú proti sobě kladly, aneb se s úředníky smluvte. Ti póhončie přísně rozlíčenie učiňte o všech věcech, kteréž sú se staly na tom dědictvie po kusu před najvyšším komorníkem sudím, před písařem i před jinými úředníky a před pány zemskými.

Když se to rozlíčenie stane, že jemu sudí srozumie, ten sudí k duovodu žalob provedených oběma stranama podlé naučenie neb svědomie stranám rok slušný položí. Strana, kteréž na duovodu sejde a nebo že by na roku položeném z úmysla osobně státi nechtěla straně druhé odporné, ješto na roce stála a svú při dovedla, v celé při o to dědictvie, o níž jest dokládanie činila, i u penězích a v duokladiech na tom miestě bude odstrčena. A straně, kteráž svítězila, bude dáno za obdržané vedlé práva polovice peněz těch úředníkem, a druhá polovice při dědictví straně, kteráž jest obdržala a stavena býti má.

K dovedenie skutečného toho ortele puojde skrze napomínanie, skrze uvedenie drženie i šacovánie i jinak, jakož nahoře o lúpeži psáno stojí [105]číslo strany rukopisui o jiných přech těm podobných.

Jestliže by snad strana některá, buďto ješto pohoní neb ješto jest pohnána, na rociech stojíc ohlásila se k dědictví, o něž jest súd, řka, že jest je kúpila a že rukojmě a správce má a ty že miení a chce postaviti, a proto že by nechtěl peněz těch, jimiž jest dokládal o své dědictvie, dáti, ne proto inhed strana druhá bude vymluvena, jestliže penieze dáti zmešká, kteréž k dokládanie sama svolila, leč s povolením sudieho a stran těch obú, že by mezi nimi bylo jinak jednáno.

Starý obyčej zachovávajíce přikazujem, aby ženy vdovy královstvie našeho českého v zdávaní neb dopřění věna svého zvláštní milosti a zvláštní slavnosti požiti mohly, kterúžto jim bez úrazu zachovávati chtiece za právo činíme, aby všeliké vdovy k své vuoli a k své libosti věna svá toliko mohly komuž chtie dáti a dopřieti ve dsky nevkládajíc, jedné když list na to dánie neb dopřěnie s sedmi pečetmi panskými a s pečetí té vdovy vlastní řádně bude utvrzen. Jinak když by pečeti jejie vlastnie neb kteréhož z pánuov nebylo, tehdy takové dánie neb pójčenie věna nenie žádné moci ani které pevnosti.