tro[133r]číslo strany rukopisuje rúcho jednostajné a rozestřete na tělo Adamovo a jiným rúchem odějte Abele, syna jeho, a pochovajte Adama i syna jeho.“ I šli jsú všickni moci anjelóv napřed a posvěceno jest usnutie smrti jeho. A pochovali sú Adama a Abele Michal a Uriel, anjelé boží, na tom miestě, jenž slóve příhodné miesto. A to jsú viděli jediné Set a mátě jeho, a nižádný jiný. A řekli sú k nim Michal a Uriel, anjelé boží: „Jakož jste viděli, tak pochovávajte mrtvé své.“ A dokonavše to, anjelé odešli jsú od nich.
Ale Set, syn jeho, vsadil jest ratolest dřeva tohoto v hlavy hrobu jeho, jakož za to bieše prosil jeho otec Adam, kterážto ratolest zrostla jest u veliké dřevo. A po mnoho letech nalezeno jest od lovcuov Šalomúnových a potom jemu přineseno a od něho rozličnými obyčeji okrášleno bylo. A potom královně od končin země okázáno, kteráž přijela byla, aby slyšela a viděla múdrost Šalomúnovu, kteréžto také on ukázal všecky věci své tajné, i to dřevo divně v chrámu okrášlené. Kterážto když jest je uzřela, ihned prorokovala jest, že skrze to dřevo všecka královstvie a mazánie kněžská nynějšie a zákon židovský pominú a zkaženy budú. A když jest to uslyšal král, tehda kázal jest z toho dřeva slúpati zlato a drahé kamenie a do rybníka zkusitedlného na ně kamenie navázati kázav, kázal je potopiti. Kdežto potom anjel boží vždycky sstupováše a vodu zarmucoval jest a uzdraven bieše jeden každý den až do Krista, kterýž to jest ráčil trpěti na tom dřevě a oběšen na něm býti na tom miestě, jenž slóve miesto Calvarie. A na ten kmen[fz]kmen] kamen[123]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 120v: kmen toho dřeva vstaveno tak, že krev našeho spasitele na hlavu prvnieho rodiče tekla jest. Tak píše v svých knihách doktor Jerozolimitanuscizojazyčný text, široké dóvody o tom čině, kterýž byl židem a potom křesťanem[ga]křesťanem] krzieſtianem učiněn jest, a byl velikého uměnie, vzácný a bojící sě Boha, chodě v spravedlnosti před Bohem i před lidmi.
Potom[gb]Potom] Otom pak zajisté když jest Adam dokonal dny své u pokoji a když bieše duše jeho přišla do temnic, jenž slovú muky – to jest neviděnie obličeje božieho, jsúci v truchlivosti a tesklivosti veliké, sedieše u velikém zamúcení v smutku srdečném, tehdy ďáblé s Luciperem a Solfern[133v]číslo strany rukopisuus
