Hospo[132r]číslo strany rukopisudina mnoho hodin, a aj, anjel boží Michal zjevil se jest a řka: „Jáť sem ustaven od Boha nad tiem. Ale poviemť vám, Sete, člověče boží, neroď pláče modliti sě, prose za olej milosrdenstvie, aby jím pomazal otce svého Adama pro bolesti těla jeho. Pravímť tobě, že ižádným obyčejem nebudeš jeho mieti, jediné v poslední den, když sě dokoná pět tisícóv let a dvě stě bez jednoho od prvnieho dne stvořenie světa. Neb tehdyť přijde na zemi najvyšší Kristus, syn boží. Přijda budeť sě křtíti v řece jordanské, a když vyjde z vody, tehdyť pomaže olejem milosrdenstvie všechny v se věřície[fy]věřície] wierzieczÿe[122]následuje nadbytečný text: a s olejem milosrdenstvie, který rkp. KNM IV E 6 na f. 118r neuvádí od pokolenie až do pokolenie, těm, kteříž obživeni jsú z vody a z ducha svatého u věčný život. A tehdy, když sstúpí na zemi syn boží, najvyšší Kristus, uvedeť zase otce tvého do ráje k dřevu milosrdenstvie.“

A ihned odšel jest anjel od něho a vrátiv sě opět k němu i přinesl jest jemu ratoléstku se třmi listy z dřeva viděnie dobrého a zlého, pro kteréž Adam bieše vyhnán z ráje s Evú. I dal jest Michal archanjel ji Setovi a řka: „Toto přines otci tvému, neboť sě jest naplnil čas života jeho. Ještě po šesti dnech a vyjdeť duše jeho z těla jeho a uzříš divné věci veliké na nebi i na zemi i na světlostech nebeských.“ A pověděv to Michal i odšel jest.

I navrátili sú sě Eva a Set a vzemše s sebú ratoléstku a vonné věci, totiž nardus a šafrán a skořice a jiné voné věci. I stalo sě jest, když sú šli, Set jdieše přes řeku jordanskú a aj, ratolest, kterúž jemu byl dal anjel, i upadla jemu prostřed řeky. A bieše řeka převelmi prudká. A když sú přišli Set a mátě jeho k Adamovi, pověděli sú jemu všecky věci, kteréž sě byly přihodily jim na cestě a kterakú odpověd dal jest jim anjel, když sú sě modlili k Hospodinu za olej milosrdenstvie. I řekl jest Adam k Evě: „Aj Evo, co s’ učinila, uvedla s’ na nás rány velikého opuštěnie a hřiech veliký na všecko pokolenie naše. A že jsi ty to učinila, budúť praviti po naší smrti synové naši synóm svým a ti opět svým a tak od pokolenie až do pokolenie na věky. Nebo kteříž povstanú z nás, pracujíce nebudúť moci stačiti nám zlořečiti řkúce: ‚Neb tyto zlé věci uvedli sú na nás rodičové naši, kteříž byli jsú na počátku světa.‘“ Tehdy uslyševši tyto všecky řeči Eva, počela jest slziti s pláčem. I řekl jest