Lucipero[134r]číslo strany rukopisuvi líbieše se dobře řeč jeho. I učini vedlé rady jeho a jide k duši Adamově, jenž sedieše kvieléci a truchléci mezi velikým množstvím ďáblóv. A když Luciper s radú svú tam pojide, káza všechny od něho rozehnati, aby nemohli všichni slyšeti to, co on [s]text doplněný editorem svú radú mluviti bude s ním, jakož obyčej jest vězňóm tak činiti zvláště znamenitým. A když přijidechu Luciper s radú svú k Adamovi, an smutně stojieše a jako pomámený, nevěda se kam dieti, a uhlédav Lucipera s jinými při sobě stojiecieho, lekl sě velmi a zavola velikým hlasem a řka: „Ó kde jsú milosrdenstvie tvá nesmierná a stará, Hospodine, rozpomeň sě na sluhu svého a obvesel v zamúcení, v bolesti a v pláči sediecieho a v stienu smrti. Neb vieš, Pane, že sám toliko nejsem vinen tvým rozhněvaním, ale tovařiška má, kterúž jsi mi dal za ženu. Avšak, Pane, nevymlúvámť sě, bychť chtěl proto práv se činiti před tebú. Ale vinen sě dávaje, prosím za milost, rozpomeň sě, milý Pane, na stvořenie tvé, kteréž s’ rukama svýma zpuosobiti ráčil, a nerač mě dlúho opúštěti v těchto temnostech zamúcenie mého, neb mra, nemohu umřieti. Ale žádámť viděti tvého[gd]tvého] teho obličeje, nebť viem, že s’ neodvrátil milosrdenstvie svého ode mne věčně. Ale těžko mi čekati. Daj mi pomoc a ustavičnost i potvrzenie v tvém doufání, neb pýcha a hrdost tvých nepřátel rozlítilať sě jest přieliš[ge]přieliš] przielſs. Skroť pyšné a utěš smutné, Hospodine, Pane mój!“ A když uslyšěchu ďáblé, že Boha nazývá ku pomoci sobě, rozlítili sú sě mnohem viece. I vece Luciper: „Nuže, Adame, stvořenie božie, již jsi moci mé neušel. A kterak tě jest ta naděje zklamala, velmi již sám poznamenaj, a v Boha, v kteréhož s’ úfal, vidíš, jak tě jest opustil. Kéž k tobě přijde, kéž jeho stráž s tebú. Poň tebe dosežechom k své vóli. Již nám tak hrdě mluviti nebudeš, jako někdy v ráji když jsi byl. Nuže, Adame, čeho s’ sě doslúžil na Bohu, která odplata tvá? Viz a znamenaj sám. Neb nenie div, že nám sě křivda děje od něho, poněvadž tebe, jenž tě milováše přieliš, dopustil jest sem přijíti. Neb viem, ač s’ tu nebyl, ale slýchal s’, kterak v jeho vlastniem království[gf]království] kralowſtwie poddávali sme sě o své vlastnie k rovnému i přes rovné a nemohlo nás to potkati. Než velikú křivdu nám Buoh učiniv, drží nám naše vlastnie, a pravíť sě býti spravedlivým. Již sám vidíš, že jedinéť