[135r]číslo strany rukopisubych rád viděl tvé poctivé, ač jsi n áš byl veliký protivník, však proto chcem milostivě s tebú naložiti, leč sám chtieti nebudeš, když sě jediné s naší vólí sjednáš a to slíbíš a ujistíš nám dobře. Než neučiníš li toho nynie, potom by pak chtěl, nepotkáť tebe. Rozuměj ostatku sám.“ Tehdy všichni ďáblé radiechu jemu k tomu týmž obyčejem a praviece, že na Luciperovi, jich kniežeti, bude mieti milostivého pána, a nutíchu i prosiechu jeho, aby řekl, že chce to rád učiniti, a die li to, že všecka jeho věc dobře bude. A rozličnými chytrými řečmi namlúváchu jeho, jakož ďáblé v svých chytrostech k svedení dospěli sú, tak že Adamovi stýskáše sě slyšeti. A jediné by pán neostřiehal miesta, nadarmo bdí, kto by jeho ostřiehal. Neb by nebylo pomoci božské, samého Adama byli by ovšem svedli od cesty pravé. Neb nemějieše s sebú nižádného, jenž by jeho napomínal jako prvé, dokudž byl jest na světě a v ráji. A proto, že tak v těžkém pokušení ďábelském ostal jest, jsa v naději boží na světě i u pekle, nazván jest lidského pokolenie otec vedlé běhu tělesného mluviece.

Tehdy Adam v té veliké otrapě a v zamúcení bolesti jako nečije, vzhled zhuoru, zvola hlasem velikým a řka: „Auvech, auvech, úzkosti jsú mi se všech stran. Neb neučiním li po vaší vuoli, tepruv mi od vás bude bieda, pakli svolím radě vašie, rozhněvám Pána sobě věčného, jehož sem poznal a viděl a od něhož jsem stvořen, a což sem měl neb mám, vše od něho mám. A zachovav sobě jeho a žádav toho několik set let, mám li jeho ztratiti a dokonce rozhněvati? Neučiním toho, neb mi lépe jest upadnúti v ruce nepřátel mých, než Pána svého zapřieti a jemu sě protiviti. A bych sě jemu chtěl protiviti, však nemohu jeho zapřieti, neb to jest svědomá věc všem nám a bude na věky, že jsem od něho stvořen. Musím a chci jeho rád býti. Neb nenie div, že se Pán rozhněvá na služebníka, jediné když jemu potom milost dá, neb tudy pokoušie jeho, bude li stálý a ustavičný v jeho službě a shledaje vieru jeho a stálost, bude potom naň laskavějí. Neb láska v štěstí a v radosti nepoznává sě, když kto na koho laskav jest, žádaje odplaty od něho. Ale když kto miluje Boha věrně a jest s ním upřiemo, i v neštěstí nemóžť ho zapomenúti, byť sě od něho i křivda někaká stala. Ale povieť mi ,