že mnohých svatých těla vstavše, mnohým se v Jeruzalémě ukázaly. Tu také praví svatý Augustin, že syn boží od té hodiny, v nížto pustil duši svú svatú, že čtyřidceti hodin orlojových dokonav, z mrtvých vstal.
Tu jeho matka milá bieše a kterak jest žalostivě plakala, o tom svatý Anzhelm v svých kněhách píše. Toho večera po nešpornie hodině přišli poslové Pilátovi, aby těla těch tří ukřižovaných dolóv sněli. A že lotři ještě oba živa biešta, jim jich kosti zlámachu, aby spieše zemřeli. Ale Ježíše umrla nalezše, proto jeho tak nechachu. V ten čas jeden rytieř slepý, jemužto jméno bieše Longin, přiveden k Ježíšovi, ostrým kopím jeho svatý bok otevřel. Tiem úmyslem byl li by ještě živ, aby nikak živ neostal. Tu, jakž kolivěk Ježíš mrtev bieše, však přes přirozený běh z jeho svatého boku tečieše krev a voda. Nepravě kopím udeřil ani proklál ani ranil, ale řekl: Jeho bok kopím otevřel, aby tiem rozumem rozoměti dal, že sú otevřiena ta vrata přesvatá, skrze něžto sedmera svatost nám na spasenie moc přijala, bez nichžto žádný spasen nemóž býti. To jeho svatého boku otevřenie dávno jest bylo znamenáno u Prvních Mojžiešových kněhách, kdežto se takto píše, že bylo přikázáno, když by Noe dělal koráb, aby na boce korába učinil okence anebo dverce, kdežto by vešken národ před potopú se skryl. To okence neb ta vrátce znamenají Jezukristova boka otevřenie, skrze něžto sbožná duše vendúci, jeho svaté krve prolitie pamatujíc, před potopú tohoto hřiešného světa se ukryje. Tu
