budu, se mnú bude a mé vítězstvie uzří. Nebo toho dne duše s božstvím u předpeklé sstúpila, a tu lotrova duše jeho svatú duostojnost uzřela. To se jest skrze rány znamenalo, když bylo Ježíšem řečeno: Dnes se mnú v ráji budeš, totiž dnes i na věky božstvie mé viděti budeš. Neb jakož praví svatý Augustin: Duše v kráse v sadové rajského ovoce se nekochají, ale u veleslavenství viděnie svatého božstvie. Tu také praví svatý Augustin: Nikda se ižádný slib tak rychle nesplnil ani kdy slavné královstvo tak brzo obdržáno jako tiemto sbožným lotrem, jenžto na kříži pně, krátkým poprošením věčnú radost obdržal. Kteréžto radosti pět tisíc let staří otcové prosivše i žádavše, do toho času neobdrželi, to tento krátce promluviv, slavně obdržal. Každý kající znamenaj našeho milého spasitele divnú štědrost. Lotr prosieše, aby naň jedno vzpomanul, ano jemu spasitel nadto všecky hřiechy odpustil a věčný život dal.
A když ty všecky věci minuly, uzřevši to matka božie, ano se lid židovský do města vrátil, s svatým Janem před kříž přistúpivši, s žalostivým hlasem zaplakavši, svého syna v truchlú tvář vzezřevši, poče k němu takto mluviti: Mój synu přemilý, běda mně, smutné matce, tak trudně tě na kříži vidúce, vzezři na mě jedinú, utěš svú matku sirú. Tu těžce na zemi padše, žalostivým pláčem omdlevši, poče sama k sobě mluviti a řkúc: Kam se děla má všecka má útěcha, v niežto se mé srdce radováše té noci, kdyžto tě biech porodila? Ta temná noc byla od nebeského blesku
