tělo poddal, jako by na mě nic netbal. Málo pomeškav, Ježíš řekl: Žiezniv sem, totiž píti mi se chce. Tu praví svatý Bernart: Ó, milý Ježíši, o kříži trpkém nic nedieš, korunu bodlivú na své hlavě trpíš, jedno na žiezen voláš a řka: Žiezniv sem. Bych tebe otázal, milý spasiteli, co žádáš? Čeho si žiezniv? Viem, že by řekl: Žádám všech sirých hřiešníkóv spasenie, toho sem žieziv, proto trudně tuto hroznú smrt trpím.
Protož, každý hřiešný člověče, hlédaj i znamenaj, ještěť jest vždy žiezniv tvého spasenie. Ó, kterak nemilostivý budeš, když jemu píti nepodáš skrze svého hřiešného života polepšenie. V ten čas, jakož evanjelistové píší, sluhy židovské, kteřížto biechu u kříže ostali, vzemše húbu, v ocet omočichu. A jakž druhý evandělista praví, že bylo víno s žlučí smiešeno. A jakž třetí evandělista praví, že bylo víno s myrrú ohorčeno. V tom nám evandělistové rozoměti dávají, že to pitie bylo hořké, jehož Ježíš okusiv, neráčil píti. Proto sú jemu také octa píti podali, neb jakž praví jeden starý mistr, když na kříži vzbitému octa podadie, spieše umře. Po malé chvíli Ježíš promluvi a řka: Dokonáno jest. Jako by řekl: Již se jest všecko dokonalo, což bylo o mém trudném umučení prorokováno. V tom nám Ježíš příklad ostavil, aby každý hřiešný, ktož na kříž svatého pokánie vstúpí, nemá odtad sstúpati, jeliž moci bude řéci: Dokonáno jest, totiž mé pokánie splněno jest. Opět po malé hodině zavola Ježíš a řka: Otče, v tvoji ruce porúčiem duši mú. V tu dobu nakloniv hlavu svú i pustil duši. Tu praví svatý Matúš evandělista,
