do mediolánského města šel a tu dva svatá, Faustinus a druhý Jovita, v žaláři pro svatú vieru věziešta, ale anjel boží přišed, vyvedl je z žaláře před město. A tu svatého Sekunda nalezše i pokřtila sta jeho tú vodú, kterážto jim v tu hodinu božím divem z oblaka byla spadla. A když tak nábožně bohu slúžieše a svatých mučedlníkóv těla pochováváše, kázal jeho starosta jménem Sapricius jieti a [v]text doplněný editorem žaláři zamknúti. A když v tom žaláři i v druhém přebyl, zjevil se jemu hospodin a řka: Neboj se, Sekunde, neb já sem vždy s tebú a pomohu tobě ze všeho. A když bylo nazajtřie, kázal ten starosta Sapricius svatého Sekunda i s jinými svatými, kteréžto u vězení držal, před se přivésti, smolu a s pryskyřici spolu rozškvařiec, na jich hlavy a v jich hrdla léti. A když jim to nic nevadilo, kázal Sapricius svatému Sekundovi tu inhed hlavu stieti a druhého jeho tovařiše, jemužto jméno bylo Kalocerus, do jiného města poslav, kázal zahubiti. Tehda když svatému Sekundovi hlava sťata, přišedše anjelé, jeho svaté tělo pochopili a sladkými hlasy zpievajíc ctně pochovali. Amen.
Život svaté Mařie ejipské
Byla jedna hřiešná žena, té jméno bylo Maria Ejipciaka. Ta se na své hřiechy rozpomanuvši a nad svú hřiešnú duší se slitovavši, na púšť běžala. A tu strastný život vedúci, hlad, zimu i horko trpieci, bohu snažně slúžieci, sedmnádct let, nikda člověka nevidúci, bydlila. Těch časóv jeden svatý muž, opat, jemužto jméno bylo Zozimas, když
