uzřev jeho Pilát tak zbita i ztrýzněna, ano jeho svatá tvář zsinala, oči i rty opuchly, že ledva mdlobú na nohách stáše, pomysli sobě: Uzřie li ho Židé tak zbita, kromě ač by byli kamene tvrzši, smilují se nad ním, pustieť jeho. Takž jeho kázal před vešken lid na ulici tak ohavně všemu lidu ukázati. I zavola Pilát na vešken lid a řka: Aj toť, člověk, toť jeho vám vedu ven, já nižádné příčiny nevizi, pro niežto by mohl býti právě na smrt odsúzen. I vyjide Ježíš z sieni, nesa na sobě korunu bodlivú a rúcho hedvábné, tehda všickni židé pokřiknú: Ukřižuj, ukřižuj jeho! Pilát k nim vece: A vy jeho v svú moc vezmúce ukřižujte. K tomu židé vecechu: My to máme v svých práviech, že podlé práva má umřieti, neb se synem božím nazývá. Pustíš li jeho, nejsi přietel ciesařóv. To Pilát uslyšav, užasl se, boje se, aby v ciesařovu nemilost neupadl. Tu praví Krysostomus: Snadně s spravedlivé cesty sblúdí, ktož viece v sobě lidí než boha se bojí. V tu dobu Pilát vzem vodu, umyl ruce přede všemi lidmi a řka: Nejsem vinen já na této nevinné krve prolitím.
Tak tehdy ten obyčej bieše, ktož se které viny očišťoval, ten ruce přede všemi lidmi umyl. Tu praví svatý Krysostomus: Darmo se, Piláte, umýváš omluvuje se, všaks věděl, žeť sú jej v tvú moc Židé pro závist dali. A také proti sobě mluvíš, všaks řekl Židóm: Žádné příčiny proti němu sem nenalezl. A řekl k němu: Mám moc ukřižovati a pustiti tě. Která tvá omluva býti móže? A ty se lidí
