své člověčenstvie ukázal. Tu je promluvil k nim a řka: Truchla jest ve mně duše má až do smrti. Tu je tělesně promluvil, jako by řekl: Truchel sem, dokad mú smrtí hřiešných nevykúpím. To řek i od těch se tří apoštolóv vzdálil, jako by kamenem dovrci mohl. Tu poklek nahýma kolenoma, svoji světie ruce k nebesóm zvedl, se slzami bohu otci se pomodlil a řka: Otče bože, móž li to býti, vzdal tento kalich ode mne. Strach tělesný jeho obcházieše, protož tak smrti se boje mluvieše. Však ten strach svú svatú milostí ohradil a bohu otci svú vóli vzdal a řka: Ne vóle má, ale vóle tvá staň se. Ó, hřiešný člověče, ješto se často božie vóli protivíš, znamenaj snažně, kterak tvój milý Ježíš Kristus pro tě svú vuoli bohu otci vzdal. Když tu modlitbu Ježíš dokonal, k těm třem apoštolóm se navrátiv, nalezl je spiece, i pověděl k nim a řka: Nemohli ste jediné hodiny bdieti se mnú? A to řek, opět se na též miesto na modlitbu vrátil a tu se bohu otci týmiž slovy pomodlil, takež poklek jako dřieve.
V tu hodinu strastná mysl jeho člověčenstvie obstúpi a jemu tělesného strachu boj v srdce vstúpi. S jedné strany tak umřieti hrozno, s druhé strany všem hřiešným zahynúti přišlo. V tom tak trudném myšlení sobě tak velmi zateskl, až se s něho krvavý pot řítil. V tu dobu anjel Gabriel k němu sstúpil, jeho posiluje a řka: Ó, králi náš přeslavný, kterak se bojíš smrti! Však se pro to ráčil na svět naroditi, aby skrze svú svatú smrt mezi otcem bohem a hřiešnými mír a pokoj učinil, aby tvá svatá smrt na vykúpenie všem
