hřiešným byla. Tu praví Beda, že v Jezukristovi bylo dvoje přirozenie, božstvie a člověčenstvie. Božství anjel slúžil a člověčenstvie posiloval, aby jakož jest byl u přirození člověčenstvie svého truchel a smrti se bál, takež v tom přirození měl jeho posíliti. Odtad Ježíš vstav, svú modlitbu dokonav, apoštoly spiece nalezl. A tu jim nic neřekl, opět se na též miesto vrátil, bohu otci týmiž slovy se pomodlil.
Tu každý člověk, jenžto má k boji jíti, móž od spasitele příklad vzieti. Prvé se má bohu poruče pomodliti, potom nestrašlivú myslí k boji jíti. Opět se Ježíš k apoštolóm vrátiv i pověděl k nim a řka: Spěte již a odpočívajte. To jim lituje jich pověděl, neb věděl, že je truchlý sen trápieše.
A když málo podřiemachu, přistúpiv k nim, probudi je a řka: Dostiť jest. Brzo vstaňte, jižť se blíží ten, jenžto mě zradí. Netáhl Ježíš toho slova řéci, až Jidáš s množstvím rytieřstva pojide, s nímžto bieše i lid jiný s rozličným orudím, s meči, s kostny, s kopími, pochodněmi svietiece, ale přede všemi Jidáš jdieše. Ó, nevěrný Jidáši, jehožtos tak svatého věděl i jeho apoštol byv, jeho mnohé svaté divy viděv a teprv s ním večeřev, taks jeho nemilostivě prodal! Předtiem bieše Jidáš znamenie židóm dal a řka: Jehožto já poceluji, onť jest ten, jmúce jeho držtež. Proto jim znamenie dal, že ten obyčej tehdy bieše, kterýž apoštol odkad přišel k Ježíšovi, ten jemu mír pocelovánie dával jest. A také proto, aby miesto něho omýléc se nejímali jiného. Tehda Jidáš
