Nemóžeme, neb umrlce na svém voze máme. K nimžto svatý Julian vece: Proč tak klamáte, synové! K tomu oni odpověděchu: Neklamáme, ale tak jest, jakž mluvíme. Jimžto svatý Julianus vece: Podlé spravedlnosti našeho milého boha takž [staň]text doplněný editorem[52]staň] doplněno podle KNM III D 44 se vám, tak jakž mluvíte. A když oni tak volóv pobádavše podál odtad odjeli, počechu svého pacholka s voza volati a řkúce: Vstaň, jižť jest čas! Pobádaj volóv a spieše pojedem! A když se on nepohnul, přistúpivše počechu jím trhati a řkúc: Blázne, vstaň a pojedem spieše. A zatiem v oči jemu vzezřevše nalezli, an umrlý leží. Proněžto se velmi užasli, viec těma svatýma nižádný nesměl klamati. Amen.
Třetieho svatého Juliana
Byl třetí svatý Julian, člověk mladý a tohoto světa znamenitě světský a urozený. A když se jemu jeden čas událo s ohaři loviece po jednom jelenu běžeti, v tu hodinu jelen k němu se obrátil, promluvil a řka: Ty za mnú ženeš, a toho nevieš, že svého otce a mateře vražedlník budeš. To Julian uslyšav, velmi se užasl, a chtě se toho vystřieci, co jemu jest jelen předpověděl, ote všeho, což jest měl, vstav do dalekých zemí jel. A tu se jednomu mocnému kniežeti přikázal. A tu se tak statečně a múdře na tom dvoře měl, že jeho to knieže na rytieřstvie pasoval a jeho jednú bohatú vdovú oženiv, hrad, na němžto ona seděla, jemužto k dědičství dal. Zatiem jeho otec a mátě u veliké žalosti jeho po všech vlastech hledáchu. A tak hledajíc, boží náhodú na ten hrad, na kterémžto Julianus, syn
