lidé uznamenavše, k jeho hospodyni vecechu: I vieš li ty to, že tvój muž, jehožtos sobě zvolila a nesnadně zaň dána, nenie křesťan, ani do kostela chodí? To ona uslyševši, velmi se užasla a na zemi padši s velikým pláčem, poče v své tesknosti svú tvář dráti a pěstma své prsi bíti a řkúc: Běda mně, nebožce, že sem se kdy narodila a když sem se narodila, běda mně, že sem inhed neutracena. A když to, což bieše slyšala, súkromě muži vše pověděla, muž jie toho všeho zapřel. K němužto ona vece: Chceš li, ať tobě uvěřím, poďva zajtra oba do kostela! Tehda muž vida, že se to již dále tajiti nemóž, jie vše pověděl pořád, kterak se jest diáblovi zapsal.
To ona uslyševši, ze všeho srdce vzdechla a inhed vstavši, k svatému Baziliovi šla a jemu vše pořád, jakž se jie a jejiemu hospodáři přihodilo, pověděla. Tehda svatý Bazilius jejieho hospodáře k sobě pozvav, od něho jeho vešken přieběh uslyšav, k němu vece: Chceš li, synáčku, navrátiti se k svému spasiteli Jezukristovi? K tomu on odpovědě: Milý otče, rád bych, ale nemohu, nebť sem mého Jezukrista a viery křesťanské, svú rukú zapsav, se odpověděl, a diáblu sem se i s tělem i s duší dal i poručil. K němužto svatý Bazilius vece: Neměj na to péče, neb milostiv jest hospodin a tě, kajícieho, k své milosti přijieti jest hotov. A to řek svatý Bazilius, toho mládence uchopiv, svatého kříže znamenie na jeho čelo učiniv, jeho za tři dni zavřieti kázal. A potom jeho navštieviv, jeho otázal a řka: Synu, kterak se máš? Jemužto on odpověděl: Otče svatý, mám se velmi nesnadně a nemohu hrozného
