a jeho boky železnými klikami strúhati. A když na to nic svatý Ignacius netbal, kázal horúcie uhlé prospúc, jemu bosýma nohama po uhlí choditi. A potom kázal jeho železnými hřebeny dráti a jeho rány solí dráti. V těch ve všech mukách svatý Ignacius bez přestánie Jezukrista vzýváše. Proněžto ti, ješto jeho mučiechu, otázali jeho a řkúc: Proč to jméno tak často jmenuješ? K tomu svatý Ignacius vece: Nebo to jméno přemilé v mém srdci jest napsáno, proto jeho nemohu mlčeti, ale až do smrti ohlašovati. Potom, když svatý Ignacius mnoho velikých muk trpěv, skončal, tehda ti jistí, kteřížto od něho to biechu slyšali, že by to svaté jméno v srdci měl napsáno, srdce z jeho těla vyněmše, chtiec toho pokusiti, napoly to srdce rozřezavše, nalezli, ano po všem srdci to svaté jmě Jezus Kristus zlatými slovy napsáno. Proněžto veliké množstvie pohanóv křesťanskú vieru přijemše, bohu se dostali. Amen.
Na matku božie, na Hromnice
Dnešnieho dne slavný hod svaté královny, česky slove Hromnic. A to jméno odtad jest počátek mělo, že za dávných časóv v české zemi nábožní křesťané, když se římanie báli, tehda postavník hromničí na čest svaté královny zažli, aby její svatú prosbú byli od úraza hromového zachováni. Protož ty postavníky, ješto toho svatého dne kněžie v kosteléch světie, Čechové jsú Hromnice nazvali s tiem úmyslem, aby, kdež by postavníky svaté královny na čest zažhli, tu hrom nic neměl činiti.
Ten také slavný den podlé starého zákona svatá cierkev nazývá očištěnie
