[52v]číslo strany rukopisuTo jeho myšlenie svatý Bazilius skrze duch svatý porozoměv, kázal jemu před se přijíti. Tehda svatý Effren před svatého Bazilia přišed, uzřel, an plamenným jazykem mluví. Proněžto inhed svatý Effren vece: Zajisté vidím, že jest veliký svatý Bazilius a duostojný jest slúp plamenný až do nebes, neb duch svatý skrze jeho usta mluví, i poče svatého Bazilia prositi a řka: Prosím tebe, otče svatý, aby mi na bohu uprosil, abych inhed uměl řečský jazyk mluviti. K němužto svatý Bazilius vece: Nesnadnés věci poprosil. Avšak jakž se zaň bohu pomodlil, tak inhed svatý Effren řečským jazykem mluviti uměl.
Také se o tom píše, že byl jeden bohobojný muž těch časóv znamenitý jménem Eradius a měl jedinú dceru. Tu chtěl k božie službě připósobiti, bohu ji dáti a od světa ji odlúčiti. Ale diábel, lidského národa nepřietel, to uznamenav jednoho z slúh jejieho otce k milování podnietil, jal se jie milovati[42]milovati] KNM III D 44 má mluviti. A když na to mysléše, že jemu, tak sprostnému sluze, té urozené panny nelze bylo mieti, k jednomu čarodějníkovi šel, veliké jemu dary dáti slíbil, mohl li by jemu kterak k tomu pomoci, neb radu dáti kterú. K tomu čarodějník odpovědě a řka: Já toho učiniti nemohu, ale chceš li, pošli tě k mému pánu, diáblu, a učiníš li to vše, cožť on káže, obdržíš to, což žádáš. K němužto ten mládenec vece: Hotov sem učiniti, což mi káže. Tehda ten čarodějník napsav list, po tom jistém mládenci poslal diáblu. A ten list byl v tato slova psán: Jakžto ty vieš, mój pane, mám toho s právem snažen býti, abych tobě, kterýmž činem mohu,
