viery odpověděl a se diáblovi v službu porobil.
A jakž se to brzo stalo, tak inhed starosta diábelský jiné diábly, kteřížto z nečistých hřiechóv lidi pokúšejí, k té panně poslal, aby přijdúce jejie srdce k tomu mládenci obrátili. Kteřížto diáblové k té panně přišedše, tak sú jejie srdce změnili, že ona na zemi padši, poče k otci žalostivě volati a řkúc: Smiluj se nade mnú, otče milý, smiluj nad tvú dcerú. Nedaj mi zahynúti, oddaj mě za takéhoto sluhu tvého. Pakli toho neučiníš a mně před sebú umřieti [dáš]text doplněný editorem[45]dáš] doplněno podle KNM III D 44, v den súdný odpoviedati za mě budeš. K tomu otec srdečně zaplakav vece: Běda mně, nebožtíku smutnému, i co jest to na mysl padlo hubené dceři mé. Já tě chtiech, milá dci, nebeskému choti oddati a skrze tě spasen býti, a ty si v šeredné milovánie upadla. É, přemilá má dci, vzdal se od toho nestatečného milovánie, a já tě, jakž sem dávno zamyslil, nebeskému králi oddám. Pakli toho neučiníš, mě, starého žalostného otce, s bolestí večas mrúce uzříš. K tomu ona také plačíc odpovědě: Otče mój přemilý, neviem, coť mi se jest stalo. Neuslyšíš li mé brzo prosby, nakrátce mě živu uzříš. A když tak ona ukrutně plakáše, jako bez smysla jsúci, otec, nevěda tomu co učiniti, světských přátel radú na to naveden, že své dceři povolil a ji za svého sluhu, jakž koli velmi nerad, dáti musil. A jie bohaté věno řekl dáti, i die jie: Jdiž pryč, hubená dcero, ať na tě déle nehledím.
A když ta panna s svým tiem hospodářem spolu bydléšta, ten její hospodář ani do kostela chodieše, ani se bohu porúčieše, ani se svatým křížem žehnáše. To jiní
