ponesú jednu ženu mrtvú, té bylo jméno Družena, ta byla veliká přietelnice svatého Jana a jeho zase navrácenie velmi žádala. V tu hodinu jejie přietelé k svatému Janu přistúpivše, k němu vecechu: Svatý otče Jene, to neseme tělo tvé služebnice, ješto jest vždy byla tvé milosti poslušna a nás všecky krmieše a tvého zase příštie s velikú radostí čakala, často řiekajíc: Ej, bych já ještě, prvé než umru, mého apoštola viděla. A toť si přišel, ana tebe již viděti nemóže. V tu dobu svatý Jan kázal nosidla s mrtvým tělem na zemi postaviti a tak stoje, na tom miestě vece: Hospodin mój Jezus Kristus, ten tě vzkřes! Družena, vstaň, jdi domóv a učiň mi pokrm! A jakžto brzo vece, tak ona inhed z mrtvých vstavši, spěšně domóv pojide, chtiec snažně učiniti, což jie apoštol rozkázal, jako by ne z mrtvých vstala, ale jako by ze sna probuzena byla.
Potom nazajtřie jeden mudřec jménem Krathon, ten nazajtřie lidí sebrav i jal se jim kázati, kterak tento svět správa má všelikým člověkem potupen býti. Proněžto pozvav k sobě dvú bohatú bratřencí, kázal jim všecko své sbožie prodati a drahého kamenie nakúpiti a přede všemi lidmi kamenie ztlúci. Tehda, když boží náhodú svatý Jan tudy jda se stavil a pozval k sobě toho mudrce Krathona i promluvil k němu a řka: Kterú toho odplatu máš, že těmto mládencóm zbíti drahé kamenie kázal? Ale by byli takto učinili, by byli mezi chudé to pro bóh rozdali, jakžto jest hospodin jednomu ve čtení řekl: Chceš li svrchovaným býti, jdi, prodaj všecko, což máš, a dajž to chudým. K němužto mudřec Kraton vece: Jest li pravý bóh mistr tvój Ježíš a chce tomu,